Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Krátce poté se objevil dlouhý text, pod nímž stojí Navalného jméno a který je manifestem tohoto politika. Vyznává se v něm ze sžíravé nenávisti k lidem, kteří podle něj zavinili současný stav Ruska. Vladimir Putin to ale není.
Navalnyj nenávidí Borise Jelcina a ruské politiky, podnikatele a novináře, kteří se v 90. letech snažili položit v zemi základy demokracie. Vyjmenoval řadu momentálně činných lidí, kteří jsou proti Putinovi, ale nesdílí Navalného pozici. Terčem nenávisti má tedy být například bývalý Putinův vězeň Michail Chodorkovskij, exšéfredaktor zakázaného rádia Echo Moskvy Alexej Venediktov či šéfredaktor opozičního exilového listu Novaja gazeta Evropa Kirill Martynov.
Chodorkovskij a Martynov v reakci poukázali, že text obsahuje přímou lež na jejich adresu, a zpochybnili možnost, že by mohl Navalnyj v lágru psát tak rozsáhlé vzkazy. Venediktov a další si všimli, že Navalnyj, nebo ten, kdo ho podepsal, se zcela shoduje s Putinem v nenávisti k lidem, kteří se v 90. letech hlásili k demokracii.
Další negativní reakce vyvolal fakt, že v textu není ani slovo o válce, kterou Putinův režim rozpoutal proti Ukrajině, zato je směrnicí nenávisti. Spisovatel a publicista Viktor Šenderovič uvedl, že Navalnyj míří na nejhorší lidské pudy, připravuje situaci, kdy dezorientované masy budou hledat viníka katastrofy a ten jim bude předhozen v podobě liberála, či kohokoli, kdo není etnický Rus. Několik autorů poznamenalo, že Navalnyj počítá v takové situaci s převzetím Putinova elektorátu, který by ho v chaosu dostal k moci.
Chodorkovskij vyjádřil názor, že Navalnyj a jeho skupina se řídí zásadou: „Jenom my víme, jak je to správně. A když s námi nesouhlasíš, zmiz, nebo ti ustřelíme kebuli.“ Navázal na to politolog Vladimir Pastuchov, podle něhož je Navalného skupina neobolševická, odmítá politické spojence, protože po převzetí moci v Rusku chce vládnout sama a má už připraveného svého Dzeržinského, svého Sverdlova a další, to už dodávám já, lidové komisaře resortů.
„Aspirují na moc, přičemž to není jen moc, ale revoluční diktatura,“ uvedl Pastuchov a nepřímo přirovnal Navalného k Stalinovi, když citoval úryvek z Leninova Dopisu sjezdu, v němž vůdce bolševiků vyjmenoval Stalinovy diktátorské sklony.
Ať už jsou subjektivní názory na Navalného v ruské opozici jakékoliv, objektivní skutečností je, že Navalného skupina zásadně nehodlá dělit moc s nikým, chová se agresivně a je organizována na vůdcovském principu. Nespravedlivé věznění vůdce skupiny na tomto faktu nic nemění.