Očima Saši Mitrofanova: Může se stát Julie Navalná ruskou prezidentkou?

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus

Lze srovnat jeho západní proslulost a zároveň nechápání jeho skutečné osobnosti s vnímáním Václava Havla v 90. letech minulého století. Havel však využil svého mýtu pro dobro České republiky, kdy ze své proslulosti udělal beranidlo, které Česku otevřelo dveře do NATO a EU. Navalnyj nic takového udělat nestihl a nejspíše by to ani neměl v plánu, kdyby dopadl příznivěji.

Muž Julie Navalné byl stoupencem silné prezidentské moci v Rusku a sám chtěl tuto pozici obsadit. Julie v prvních dnech po manželově smrti prohlásila, že bude pokračovat v jeho politické činnosti. Dlouho však nedávala o sobě vědět, až v uplynulých dnech poskytla sérii rozhovorů pro západní média před vydáním knihy Alexejových zápisků z lágru s názvem Patriot.

Pořídil jsem během své novinářské práce stovky rozhovorů s nejrůznějšími lidmi, od dělníků po prezidenty. Troufnu si říci, že jsem se naučil podle toho, jak člověk mluví a jak se během rozhovoru chová, odhadovat typ jeho osobnosti a základní psychologické rysy. V tomto smyslu bylo obzvláště zajímavé interview Julie Navalné pro BBC, ve kterém prohlásila, že po případném návratu do Ruska by kandidovala na prezidentku. Navíc to nebylo poprvé, co jsem Julii pozoroval.

Otázka tedy zní: Měla by na to, aby se stala hlavou ruského státu? Moje soukromá odpověď je ano, osobní kapacitu by na to měla.

Rozhovor poskytla ve velmi dobré angličtině, o něco lepší, než měl její manžel. Odpovědi byly promyšlené, stejně jako celkové podání její osoby. Dá se říci, že PR zvládá sama bez pomoci agentur a různých mediálních mágů. Image pohledné, chytré a rozhodné ženy má už nyní. Z jejího výkonu je cítit silná, nekompromisní povaha. Není náhodou, že Alexej ji uváděl jako člověka, jehož radikálnost a nenávist k současnému režimu je větší než jeho vlastní.

Jsem přesvědčen, že pro popularitu ve funkci ruské hlavy státu nesmí mít příslušná osoba zábrany před nařízením fyzické likvidace svých protivníků, ať skutečných, či smýšlených. Není v žádném případě náhodou, že dodnes jsou mezi ruským lidem obecným nejpopulárnější největší zločinci na trůnu, ať už Stalin, Lenin, Petr Veliký, nebo Ivan Hrozný, ale Michail Gorbačov je všeobecně nenáviděn jako příliš měkký a lidský. Julie Navalná na mě působí dojmem, že by se před odstraněním svých nepřátel nezastavila.

Zbývá jediná otázka: kdo, kdy a za jakých okolností by jí dovolil, aby kandidovala na ruskou prezidentku? Navalná přece sama uvedla, že by se mohla vrátit do země až po Putinově odchodu. Ale to by přišli jiní sekáči, kteří by se nezakecali.