Očima Saši Mitrofanova: Mrtvý muž jako zdroj příjmů, to je ruská realita

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus

Když nemají důvěru ve mne, možná věnují větší pozornost závěrům ruského novináře Sergeje Jerženkova, který před nedávnem věnoval tomuto tématu rozsáhlý článek. Dále už budu uvádět pouze jeho postřehy a fakta.

Napsal, že „pro obyvatele, zejména z depresivních regionů, kde skoro není práce a kde nemají žádnou perspektivu, se komerční válka často stává jedinou možností, jak zlepšit svou finanční situaci“. Co má ale na mysli, když píše o komerční válce?

Jde o pragmatickou dohodu mezi státem a obyvateli. Ruský muž, jak řekl Vladimir Putin, se stejně ve značném množství případů upije k smrti. Stát mu proto nabízí lepší deal. Pomůže Putinovi, když půjde na frontu jako kanónenfutr, protože už jenom za to dostane tolik peněz, kolik nikdy v životě neviděl on sám, jeho rodina ani veškeré příbuzenstvo. A jestli bude zabit, získají finanční bonus pozůstalí.

Jerženkov v letech 2014–15 jako moskevský novinář neformálně hovořil se zástupci ruských rozhodovacích kruhů, například s předsedou Rosmoloďože, která řídí mládež.„Moje protějšky říkaly, že se společnost pro svoje ozdravení musí zbavit ‚nemocné krve‘ – ‚socek‘ mužského pohlaví ve věku 35 až 50 let, které nemají žádnou ekonomickou ani demografickou hodnotu.“

Tehdy je posílali umírat na Donbas, nyní na Ukrajinu. „V této technokratické utopii … není místo pro muže ve věku 35 až 50 let, kteří nemají stálý příjem nebo umí jen nekvalifikovanou práci. V průmyslové výrobě je nahradí roboti a pro rozmnožení populace postačí banka spermatu bojovníků speciální vojenské operace na Ukrajině,“ konstatoval Jerženkov.

A dál uvedl:

„Žil jsem téměř rok v typickém ruském třicetitisícovém městě, odkud pochází většina lidí naverbovaných do speciální vojenské operace, a viděl jsem, jak se mi před očima formuje konzumní přístup k mužům, kteří by se, jak řekl Vladimir Putin, pravděpodobně upili, kdyby do jejich životů zázračně nezasáhla geopolitika. Když se začaly vyplácet miliony za kontrakt, mnoho matek a manželek zvedlo z pohovek své muže, které ještě včera měly za budižkničemy a kterých měly plné zuby, a vedlo je za ruku na vojenskou správu. Když se za smrt začalo platit tolik, kolik by si jejich muži nikdy nevydělali, kdyby zůstali v civilu, mnohé matky a manželky začaly mít hanebné myšlenky, že kdyby se ten jejich nevrátil, měly by na zbrusu novou ladu.“

Jerženkov popsal několik případů následných hádek mezi příbuznými o peníze, které pro ně vydělal muž svou smrtí. A uzavřel: „Muž v ruských obcích prodělal změnu z těžkého a zbytečného kufru bez ucha, který se nést nedá, ale vyhodit ho je škoda, v potenciálně cenný zdroj příjmů.“