Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Pravoslavný, antiliberální, nacionalistický a archaický filozof Alexandr Dugin byl jednou z hlavních postav nedávného petrohradského ideologického fóra Ruského lidového koncilu. Dugin aktivně prosazuje své vidění světa, v němž andělé z Ruska bojují proti satanáši ze Západu, má i představu o tom, jaké musí být Rusko, aby v tomto boji zvítězilo.
Stručně řečeno, volá po znovuzrození svaté Rusi, skutečné lidové moci a mobilizační kultuře. Dovolím si dlouhou citaci Duginových myšlenek, protože se nedají adekvátně opsat: „Musíme se znovu naučit zvedat zrak nahoru, musíme se dívat na slunce a ještě výš, na nebeský trůn tvůrce světa. Musíme v sobě obnovit vertikálu a tento vertikální směr se stane naší hlavní osou a cestou našeho znovuzrození.
Fakticky se naší ideologií musí stát idea všeobecného vzkříšení. Jde o vzkříšení mrtvých, ale nejen o to. Přece nejen mrtví potřebují vzkříšení. V tomto smyslu se všeobecné vzkříšení týká jak živých, tak mrtvých. Možná se to týká živých víc než mrtvých. Rusko vzkříšení, to je to, co musí být v centru naší politiky a naší ideologie. Musíme vzkřísit třetí Řím v sobě.“
Očima Saši Mitrofanova: Podat ruku Putinovi rovná se schvalovat sadismus
Příčetnější, ale také skeptičtější hlasy jsou slyšet z ruského exilu. Politolog Vladimir Pastuchov napsal: „Krize ruské civilizace začala dávno před Putinem a s odklizením Putina z historické scény tato krize bohužel neskončí, ale může se naopak zrychlit.“ Putinovu roli přirovnává k činnosti pilota, který se projevil jako šílený kamikadze a namířil letadlo ruské civilizace k zemi. „Dejme tomu, že by bylo možné odtrhnout ho od řízení. Jak ale narovnat letadlo? Toť otázka,“ uzavřel svou úvahu Pastuchov.
Historička Tamara Ejdelmanová má o cestě tohoto letadla vlastní představu: „Putinova vina je velká, jde ale o míru násilí tolerovaného společností… Násilí je přítomno v rodině, ve škole, je to násilí jak fyzické, tak verbální nebo morální, má různé podoby. Existuje násilí v armádě, na ulicích, v dětských domovech, v porodnicích. Vždyť všude, úplně všude kvete agresivita.“
Historik Andrej Zubov, který žije a pracuje v Brně, napsal: „Podruhé nevystaví civilizovaný svět Rusku žádný bianco šek důvěry. Svět se navíc přesvědčil, že ruský lid ve své většině buď nadšeně vítá šílenosti a zločiny tyranské moci, anebo s nimi mlčky souhlasí, tudíž se jich zjevně účastní.
S každým dalším dnem se návrat Ruska do civilizovaného světa stává stále těžší, téměř nemožný. Opak ovšem znamená zdivočení a ustrnutí v chudnoucí tyranii, které bude podobně rychlé jako volný pád.“