Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Stálí čtenáři a posluchači těchto komentářů si možná vybaví text starý téměř pět let, v němž jsem přiblížil ruský seriál Velvyslanectví. Byl to dokonalý brak, zároveň posloužil jako autentická ilustrace imperiálního myšlení, které už v roce 2018 bylo v Rusku převládající a z něhož vyvěral vztah Moskvy k seriálové zemi, která až příliš nápadně připomínala Česko, jako ke své dočasně ztracené kolonii.
V poslední době probíhá moje konzumace ruského braku ve dvou liniích. Jednak poslouchám béčkové detektivky, jednak se čas od času podívám na béčkové seriály (detektivní především). Žánr jsem si vybral záměrně, protože se autoři krimi nezdržují uměleckými ambicemi a současně zrcadlí stav zpravidla provinčních měst a obcí, v nichž se děj odehrává.
Až fascinující je v těchto dílech jedna věc, která je zároveň spojuje. Není to samotná zápletka kolem zločinu, která málokdy překvapí. Jde o styl tamního života, kdy nikdo nepochybuje, že existuje obrovská nerovnost mezi nadřízenými a podřízenými, bohatými a chudými, bandity a nebandity, a přitom nikoho ani nenapadne protestovat proti základnímu principu tohoto života, který zní: Silnější má vždycky navrch, zákon nezákon, podřiď se, nebo bude po tobě.
Jedna kniha mě ale v minulých dnech zaujala nadobyčejně. Je to na pokračování, autor používá pseudonym Viktor Děržavin a vypráví, představte si, svůj příběh někdejšího sovětského důstojníka, který se stal úspěšným nelegálem GRU ve Spojených státech. Není tady dost místa na podrobnou analýzu textu, ale stála by za to, kdyby chtěl někdo přiblížit psychologii jedinců, kteří dnes tvoří agresivní politiku Ruska a začali válku proti Ukrajině a celému svobodnému světu.
Ve zkratce lze o této publikaci, která je zjevným pokusem o to, přesvědčit ruské čtenáře, jak vypadá Západ a jak slavní jsou ruští špioni, říci, že její autor, ať je jím kdokoli, šíří stereotypy, které jsou dnes přítomny v celém ruském veřejném prostoru. Namátkou: USA řídí celý svět a jen Rusko se jim dokáže postavit; správní Američané stejně jako správní Rusové nenávidí všelijaké černé, žluté a gaye; je jedno, jestli je někdo Litevec, Gruzínec, nebo Ukrajinec, protože všichni jsou to Rusové a milovali SSSR; správná ruská žena s nadšením spí s Američany, které vlast v podobě GRU potřebuje vytěžit, atd.
Jednou jsem se však i zasmál. To když autor, nelegál a podplukovník GRU, který to skrýval před svou rusofobskou litevskou manželkou, z ní dostane přiznání, že je… majorkou ruské vnější rozvědky. To už vypadalo jako béčkové americké bijáky. Ale autor to myslel upřímně.