Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Jeden z nejvýznamnějších členů ruské opozice Michail Chodorkovskij výsledky shrnul s uspokojením: „Evropský parlament přiznává nesmyslnost interakce s putinovským režimem a vidí v široké koalici (zástupců ruské opozice) podepsané pod Berlínskou deklarací kolektivního partnera v jednání. Dialog mezi Evropským parlamentem a široce pojatou ruskou demokratickou opozicí bude pokračovat.“
Takto prezentován vypadá výsledek setkání opravdu nadějně. Chce to ale upřesnit okolnosti. A že vyzní v duchu proslulého Rádia Jerevan, za to nemůže autor, nýbrž faktický stav věcí.
Za prvé s ruskou opozicí nejednal Evropský parlament. Akci zorganizovali čtyři europoslanci v čele s Litevcem Andriusem Kubiliusem. Cíl, který tento bývalý litevský premiér na místě vytyčil, spočíval v tom, že čtyři poslanci za pomoci ruské opozice musí přesvědčit Evropu, že v Rusku bude bez jakýchkoli pochyb vybudována demokracie. Argumenty, že tomu tak skutečně bude, ale na setkání nezazněly v té míře, aby měly váhu pro lidi, kteří mají opačný názor na vyhlídky demokracie v Rusku.
Za druhé, jako vždy v takových případech, setkání ignorovala skupina Alexeje Navalného, která se rozhodla jít vlastní cestou mimo jakékoli koalice. Mluvit proto o široce pojaté opozici bylo poněkud přitažené za vlasy.
Za třetí soubor jedinců, který v Bruselu zastupoval ruskou opozici, má totiž vadu, která ho nemůže učinit efektivním partnerem demokratického Západu. Je bezzubý. Potřebuje cizí berličky. Ukrajinu, aby za něj vyhrála válku. Západ, aby za něj vytyčil podmínky poválečnému Rusku. Pak by se ozvali jako činitelé připravení tyto podmínky splnit.
Na setkání zněla prohlášení, že postačí ruské obyvatelstvo přesvědčit, že demokracie je lepší než nedemokracie. Není jasné, kde berou řečníci tuto jistotu. Nic v Rusku nenasvědčuje, že by v zemi rostl zájem o demokracii, natož touha po ní.
Následuje můj subjektivní názor, který vzešel ze zkušeností mnoha desetiletí. Většinová ruská společnost uznává jen hrubou sílu a přimět ji k poslušnosti může pouze situace, kdy se stane sama objektem hrubého (nikoli humánního nebo hybridního) násilí.
Pomlouvám? Tady máte příklad. Exšéfredaktor Echa Moskvy Alexej Venediktov provozuje z ruského hlavního města kanál na YouTube, v němž se snaží debatovat s Rusy, kteří nejsou spokojeni se situací, ale v zemi zůstali. V uplynulém týdnu dostal do vysílání zprávu od posluchače, že v jejich škole žákyně 10. třídy, to je sedmnáctiletá slečna, řekla v hodině učiteli, že dalším ruským prezidentem bude samozřejmě Jevgenij Prigožin. To je ten krutý šéf wagnerovců. Na dotaz, proč si to myslí, odpověděla: „Všichni kolem to tvrdí.“