Očima Saši Mitrofanova: Dálnice gulagu v ruské mentalitě

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Ostřelování dětské nemocnice v Kyjevě mělo pokračování v OSN. Poté co jednání na toto téma skončilo, uspořádal ruský zástupce slavnostní oběd na počest zahájení svého předsednictví v Radě bezpečnosti. A podával se kyjevský kotlet.

Kdo si myslí, že šlo o shodu náhod, u mě pochopení nenajde. Kotlet s narážkou na mrtvé ukrajinské děti, to zapadá do mentality jisté části ruského obyvatelstva. Násilí a krev, zabíjení se zvláštním gustem a chlubení se bezcitností vůči cizím, ale také svým, pokud nejde o členy gangu, to je hlavní obsah kalných vodopádů, které zaplavují ruské diváctvo z kanálů státní propagandy v nejrůznějších podobách.

Proto tolik nešokuje výsledek červnového průzkumu agentury Levada Centr, podle kterého 34 procent ruského obyvatelstva podporuje ničení Ukrajiny jadernými zbraněmi. Je korektní dodat, že 52 procent respondentů je proti tomu, ale na vzestupu je spíše ta lidožroutská tendence.

V těchto dnech dokončím studijní zhlédnutí třetí řady ruského propagandistického seriálu Strážci Vlasti, který se vysílá od roku 2019. Dalo by se říci, že jsem v těchto věcech už zběhlý, ale toto dílko mi vyrazilo dech. Pojednává o komandu ruských zabijáků, kteří nesmějí prozradit, že existují, protože je stát využívá k operacím, k nimž se nemůže oficiálně hlásit.

Skutečným obsahem seriálu je nekonečné vraždění občanů EU rukama těchto killerů. V Litvě, Lotyšsku, Polsku, Francii, Německu, Finsku, Švédsku a jinde. Vrazi jsou vylíčeni jako hrdinové a vlastenci. Česko se zatím vyskytlo pouze ve zmínkách jako „bohem zapomenutá země“ a „děsná díra“. Nebudu vyprávět další detaily, jen zmíním, že za vším stojí „Anglosasové“, kteří chtějí zničit Rusko.

Jedna epizoda však byla nad poměry výmluvná. Člen komanda Vladimir střílí do protivníka (jasně že cizáka), ale ten je tak velký a mocný, že nepadá ani po první dávce ze samopalu, ani po druhé. Vladimir zakroutí hlavou, co je to tedy za divného chlápka, a dodělá ho dalšími dávkami, pak se spokojeně usměje. A než zabije polského důstojníka, řekne další člen komanda: „Bojíte se, že přijdou Rusové? My už jsme tady.“

Není v tom nic nelogického. Koncem 50. a začátkem 60. let minulého století, po likvidaci gulagů, došlo k rozšíření tamních pravidel na celou společnost. Hlavním pravidlem ovšem bylo Ty chcípni dnes, ale já až zítra. Nějaký čas trval boj nositelů této morálky s normálními lidmi. K dnešku jsou normální mravy odsunuty do ciziny a na okraj společnosti. Po dálnici sviští gulag.