Očima Saši Mitrofanova: Mezinárodní společenství netrestá „hodné Rusy“, ale jejich stát

Zástupci třiadevadesáti zemí, kteří se pro vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva vyslovili, museli mít před očima přinejmenším strašné obrázky nelidského řádění ruských vojáků v městě Buča na Ukrajině. Ruské ministerstvo obrany v předstihu oznámilo, že budou nalezeny nové stopy po obdobném násilí vůči civilnímu obyvatelstvu v dalších částech Ukrajiny, které opustí ruská vojska, a předem řeklo, že to budou ukrajinské fejky. Takže těch zvěrstev zjevně bude více.

Poučenější pozorovatelé ruského dění vědí, že vojáci v Buči, případně jinde, se nechovali nijak neobvykle. Jen přenesli na území cizího státu ten styl života, na který jsou zvyklí z domova. Nerekrutují se zpravidla z větších měst, natož z Moskvy či Petrohradu. V ruské provincii a na venkově vždy panovaly poměry, v nichž měl navrch ten, kdo měl větší pěst. Když takový boss kryl své podřízené, mohli páchat jakékoli zločiny zcela beztrestně. To je situace, ve které se cítili ruští vojáci na Ukrajině jako doma.

Pro velmi podrobný popis, jak se tento historický vzor ruského chování vyvíjel v čase, odkazuji na sérii knih Borise Akunina Dějiny ruského státu. Bylo by víc než vhodné, kdyby se někdo ujal jejich překladu do češtiny.

Akunin mimo jiné definuje základ ruského státu, který se nezměnil za uplynulých nejméně pět set let. Má čtyři pilíře. Za prvé stojí v čele státu jeden jediný člověk. Může to být chán, car, generální tajemník nebo prezident, na názvu nesejde. Za druhé je vůdce posvátnou postavou, kterou nelze kritizovat ani její rozhodnutí zpochybňovat, jinak bude jedinec potrestán. Za třetí nad všemi psanými zákony v zemi stojí vůdcova vůle, která je zákonem nejvyšším. Za čtvrté všichni obyvatelé státu nejsou svobodnými občany, ale vůdcovými poddanými.

Po výkyvech za Jelcina a zejména za Gorbačova vrátil Putin ruský stát přesně k těmto základům, které byly vypůjčeny ze Zlaté hordy. V české mediální sféře jsou v poslední době slyšet hlasy o tom, že v Rusku nejsou jen potomci krutých opričníků, ale také hodní lidé. Bezesporu tam jsou, i když ti z nich, kteří měli tu možnost, raději emigrovali. Drtivá většina Rusů ale podporuje svůj nelítostný archaický stát, svou Zlatou hordu. A tento stát, nikoli „hodné Rusy“, kteří v něm nehrají sebemenší roli, chce Západ vyloučit a izolovat. Z pouhého pudu sebezáchovy.