Neurvalci za volantem? O zlozvycích českých řidičů a házení všech do jednoho pytle

Každou chvíli na sociálních médiích vidím příspěvky typu „Jen co přejedu hranice z Německa do Česka, hned se na mě někdo lepí, vyblikává mě, vybržďuje mě,“ nebo „Jsme východ, jen si to neuvědomujeme,“ či podobně v souvislosti s tím, jak se jezdí na českých silnicích. Vadí mi tento defétismus a házení všech do jednoho pytle, nemyslím si, že to je tak strašné - či přesněji, že to je o tolik horší než v jiných zemích.

A tak jsem se na toto téma zamyslel s Anisem Stitou, který, stejně jako já, velmi často jezdí po silnicích v zahraničí. Ba dokonce, řídit se učil v Maroku a do Česka se dostal přes několik jiných evropských zemí.

Společně se shodneme na tom, že české silnice dokážou být slušná divočina a že spousta manévrů, zejména ve větších městech, je pro nás oba poněkud nepochopitelných. Jenže i tak dokážeme najít věci, za které dokážeme české řidiče - ba dokonce i Pražáky - pochválit.

V novém dílu podcastu Po asfaltu debatujeme také o tom, kde je příčina, že se v Česku jezdí tak, jak se jezdí, kde to je o trochu lepší, a shodneme se na tom, že zvyky a zlozvyky českých řidičů nejsou téma, které by se dalo probrat během necelé půlhodiny.