Společnost lidi s autismem často nepodporuje, říká psycholožka Kateřina Thorová

V Česku žije až 200 tisíc lidí s různými poruchami autistického spektra. Přesně definovat, co znamená autismus, je poměrně složité, protože se tato neurovývojová porucha vyvíjí v čase a její projevy se od sebe liší v závislosti na věku člověka.

„Spočívá to nejvíc ve dvou hlavních oblastech. Oslabení v sociálních dovednostech, to znamená v sociálním myšlení a v komunikaci. Druhá oblast jsou specifika chování, která se projevují v běžném životě. To můžou být obtíže se změnami nebo nepružná reaktivita, nadměrně opakující se chování,“ popisuje v úvodu podcastu psycholožka.

Thorová ale upozorňuje, že porucha autistického spektra je různorodá ve svých projevech a pojí se s různými obtížemi, jakými jsou porucha inteligence nebo vývojová porucha řeči. „Žádný symptom není naprosto určující pro autismus. S očním kontaktem má problémy 77 % dětí s autismem, ale ne všechny. Diagnóza patří do rukou odborníka,“ vysvětluje.

Ačkoliv u autismu hraje určitou roli dědičnost a genetika, dnešní prenatální vyšetření plodu poruchu neodhalí. Diskutuje se také o tom, že vliv na vznik poruchy autistického spektra mají i vnější vlivy v průběhu těhotenství - imunitní deficity, drogy, alkohol nebo infekce.

Ve společnosti panuje rozšířené přesvědčení, že poruchu autistického spektra způsobuje očkování. Smyšlenka má své kořeny v roce 1998, kdy Andrew Wakefield publikoval studii, která měla toto tvrzení potvrdit. Nezávislé výzkumy však souvislost mezi očkováním a autismem nepotvrdily. Wakefieldovi byla odejmuta lékařská licence a kritizován byl i za to, že jeho výzkumný vzorek obsahoval pouze 12 dětí. V roce 2011 dokonce vyšla najevo skutečnost, že britský lékař ve studii mimo jiné falšoval data a manipuloval s nimi.

„Neprokázala se žádná spojitost mezi očkováním a autismem, a to ani u sourozenců dětí s autismem, které mají přirozeně genetickou predispozici,“ doplňuje Thorová.

S autismem se člověk potýká celoživotně. „První záchyt přichází asi v osmnácti měsících, ale i dospělí a senioři stojí o diagnostiku, protože chtějí vědět, jak je to s jejich identitou,“ vysvětluje klinická psycholožka s tím, že diagnostika dospělých je poměrně obtížná, protože se jedná o relativně novou diagnózu.

Autismus sám o sobě délku života nezkracuje, lidé s autismem se mohou dožít poměrně vysokého věku, přesto jejich zdraví mohou ovlivňovat jiné faktory. „Jeden z těch důvodů je, že mají obtíže v komunikaci. To znamená, že se často bojí nebo nedokážou dojít k lékaři, nechodí na preventivní prohlídky z důvodu sociální fobie. Pak jsou i lidé, kteří berou vysoké dávky psychofarmak, přestože nikdo nekontroluje, jestli je stále nutné tyto léky užívat,“ doplňuje psycholožka.

Thorová nabádá veřejnost, aby nezobecňovala a nepředjímala podobu autismu. „Lidé s autismem, jako každý jiný, touží po přijetí a ocenění. Tomu se jim bohužel od společnosti často nedostává, protože jim nedokáže poskytnout podporu, kterou potřebují,“ konstatuje na závěr rozhovoru klinická psycholožka.

Více o tom, s jakými obtížemi se potýkají děti s autismem, jak probíhá péče o člověka s autismem a kam je možné se obrátit s dotazy, se dozvíte v dnešní epizodě, kterou si můžete poslechnout v audiopřehrávači v úvodu článku.