Nejhorší je, když maminky v šatnách při loučení s dětmi začnou plakat

Po střední škole odjela jako au-pair do Anglie, kde se nadchla pro výuku angličtiny a práci s dětmi. Během následného studia pedagogiky se seznámila s Verčou, se kterou měly společný sen – založit vlastní dětskou skupinu. Pro její provozování našly ideální místo docela rychle a zvláštní shodou náhod, tak se do toho pustily o pár let dříve, než měly původně v plánu. A dobře udělaly.

Začínaly sice od nuly, bez kapitálu a jen se základním know-how. Během prvních dvou let musely obě pracovat, kde se dalo, aby udržely dětskou skupinu vchodu. Dnes ale už mají tři třídy ve dvou pobočkách plné spokojených dětí a další na čekací listině.

Elišky syny od sebe nedělí ani dva roky věku. Mezitím, než přišli na svět, se stihla vdát, koupit s mužem starý mlýn a provozovat spolu s kolegyní již zmíněné dětské skupiny. Říká, že se v životě nerada nudí, a tak se udržuje zaneprázdněná. Dětem se ale věnuje naplno, a v jejich prvním půlroce života přesměrovává veškerou práci v dětských skupinách na kolegyni.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU PO MATEŘSKÝCH STOPÁCH NAJDETE ZDE

Před prvním synem si Eliška myslela, že ji nic moc nemůže překvapit, měla přece velké zkušenosti s péčí o děti z práce. Ale jak už to tak bývá, vlastní dítě jí jasně ukázalo, že se mýlila. Přesto se toho nebála a šla do toho znovu. Druhý porod sice provázely značné komplikace, ale nakonec jsou se synem oba perfektně zdraví a plní elánu.

V rozhovoru se Eliška rozpovídá třeba i o rozdílných přístupech v pražských porodnicích, o návodu na vytahování vlastních stehů po císařském řezu nebo o období, kdy její syn jen hučel. Nechybí také vyprávění o jejím největším koníčku, kterému se věnuje celý život, ale v nynější situaci na něj už zkrátka není prostor.

Celý rozhovor s maminkou Eliškou si poslechněte v přehrávači v úvodu článku.