Na základní školy se valí další problém: Povinná docházka i pro ukrajinské děti

Konkrétní čísla v současné době nejsou úplně k dispozici, teď máme přehled, kolik dětí bylo začleněno zhruba do toho 31. března, kdy proběhla matrika. Kromě toho existuje řada dětí, které jsou stále mimo celý ten systém, a teoreticky by do něj měly vstoupit od 1. září, kdy se i pro žáky z Ukrajiny stává docházka povinnou.

Zhruba kolem té třetiny žáků ještě není úplně začleněno do systému školy.

V současné době, tedy do konce letošního školního roku, není pro ukrajinské děti docházka povinná. Takže to může být tím, že se zúčastňují on-line výuky v ukrajinských školách, nebo třeba v některých městech školy místo aby přijímaly žáky, vytvořily adaptační skupiny, kde se věnují jen výuce českého jazyka, a teprve od září se počítá, že budou děti začleněny do škol.

Ale v současnosti existuje celá řada oblastí, jako je Praha, Střední Čechy, ale i Plzeň či Mladá Boleslav, kde je těch žáků v současnosti už tolik, že víme, že systém je nebude schopen absorbovat do normálních škol. Takže se vymýšlejí varianty, jak to řešit do budoucna.

POSLECHNĚTE SI DALŠÍ EPIZODY PODCASTU ZBYTEČNÁ VÁLKA:

Připravuje se Lex Ukrajina II - tedy dokument, jak bude celá ta situace pojata od 1. září, a tam se zvažují různé varianty. Jednak rozšíření kapacit stávajících škol, ale třeba i takové věci jako využití kapacit škol, které doposud nejsou zcela naplněny, a třeba dovážení žáků do škol pomocí autobusů.

Co se týče kapacity, jsme na stropu. Máme 27 tříd, to je kapacita 810 dětí. A máme 810 žáků v této chvíli. Dostali jsme výjimku, že může být v některých třídách až 34 dětí. Zase ale máme asi 20 dětí mimo republiku a těm také musíme držet místa. Takže je to složité. Ale každopádně se všemi výjimkami a s tím, že nějaké děti odejdou na víceletá gymnázia, můžeme možná přijmout ještě 30 dětí.

Teď máme 21 dětí, rozptýlených od prvních do devátých tříd, ale nejvíc jich máme v osmičce. A máme i to štěstí, že mezi ukrajinskými rodiči máme učitelku a školní psycholožku, takže máme hned dvě ukrajinské paní učitelky. Další maminku jsme pak zaměstnali ve školní jídelně a jinou zase jako uklízečku. Takže jsme vytvořili čtyři pracovní místa, což si myslím, že je pro ty ukrajinské rodiny to nejdůležitější, aby měly sociální jistoty a nespoléhaly se jen na různé podpory.

Snažili jsme se hlavně vytvořit příjemnou náladu - na pomoc Ukrajině jsme vypravili autobus plný věcí. Děti se na nové spolužáky opravdu těšily. Učitelé se k tomu postavili profesionálně, i proto že my máme obvykle 8 procent cizinců ve škole, teď už tedy 10 procent, a umíme tak učit češtinu i jako cizí jazyk a věnovat se jim i co se týče přípravy na výuku apod. S učiteli jsme se dohodli, že pro ukrajinské děti je školní den rozdělený na tři části - v té první jsou v kmenové třídě, v druhé části mají češtinu pro cizince a v poslední části mají setkání v ukrajinské skupince i s učitelkami z Ukrajiny. Děti do třetích tříd mají tak 7 hodin češtiny týdně, ty starší 10 hodin a na druhém stupni už 13 hodin češtiny.

Máme jich 36, také v různých ročnících. Ono je hlavní to, aby se děti dostaly do těch kolektivů, aby měly možnost komunikovat se spolužáky. Nejlépe se češtinu naučí tím, že budou mluvit s vrstevníky o běžných věcech.

Osobně jsem přesvědčen, že ne, ale může nastat i situace, že to někde nebude možné řešit jinak než takto. Ale pokud to jen trochu jde, tak rozhodně je potřeba začleňovat děti do běžných tříd.

Luboš Zajíc: Liší se už v délce a způsobu studia. Na Ukrajině mají jedenáctiletku a po jejím skončení tam mají vlastně ukončenou jakoby naši střední školu. Pak jdou na různé instituty, vysoké školy apod. Tady ale jejich výuka bude probíhat podle českého systému, a protože se v tuto chvíli nemusíme dle rozhodnutí ministerstva školství řídit různými jinak povinnými programy, máme volnost a můžeme tu výuku přizpůsobit potřebám těch žáků. Což je skvělé.

Vít Beran: Ano, teď už je ukrajinskou stranou také povoleno, že bude uznána česká docházka. Což je asi dobře. Ta výuka online, která teď třeba na některých školách na Ukrajině probíhá, je dost omezená, je to hodně o samostudiu, a ty děti je stejně potřeba dostat spíš do normálního prostředí.

My máme ve škole hodně dětí z Charkova, Luhanské oblasti a ty děti si prožily hrozné situace. Jejich domy, byty jsou vybombardovány, musely být v krytech, viděly kolem sebe mrtvé lidi, takže si přináší traumata. A je otázka, jak se to projeví. Nikdo z nás na něco takového není připraven. Proto co nejpříjemnější a nejbezpečnější prostředí, to je to, co teď nejvíc potřebují.

Snažíme se, aby měly normální školní dny, normální život. Takže nejen že jsme se snažili co nejlépe zorganizovat výuku, ale měli jsme už třeba i dvě schůzky s jejich rodiči. Ta první byla individuální, kde jsme se doptávali, zda mají vše, co potřebují - od oblečení až po zaplacení školních obědů. Teď jsme měli další dlouhou schůzku, kde jsme rodiče seznamovali s tím, co všechno bude jejich děti čekat a jak by to mohlo vypadat od září.

Luboš Zajíc: Máme psychologa, některé ho už využívají, ale ne v takové míře, v jaké by asi bylo potřeba. Je u nich přece jen cítit taková nejistota. Spíš co se nám osvědčilo, to jsou matky Ukrajinky, které tu už žijí delší dobu, a jejich prostřednictvím s žáky i jejich rodinami komunikujeme. Z počátku byly děti opravdu hodně zaražené, k nám přišly i takové rodiny, kde jsou ty ženy ovdovělé, jejich manželé tam teď zemřeli, takže pro děti to bylo hodně těžké.

Vít Beran: V našem případě jsme měli dva deváťáky, jednu dívku jsme rovnou zařadili o ročník níž, protože její rodina přijela doslova v bačkorách a s igelitkou a prožili si velké trauma. Jeden z chlapců pak chodil do soukromé školy, a zvládl dokonce přijímačky na dvě státní gymnázia, navíc se byl podívat i v soukromé škole, kam bude dělat přestupové zkoušky. Druhý chlapec, tomu obchodní akademie nevyšla, a tam bude asi doporučení, aby si znovu prošel devítkou.

Protože tento ročník navíc patří mezi ty silné a i mezi českými dětmi je velká konkurence. Natož mezi dětmi, které jsou v ČR měsíc a které jako jednu z podmínek přijímacího řízení měly doložit, jak zvládají výuku češtiny. Takže mít pohovor v češtině, po pěti týdnech, co jsem v ČR, je odvážné. Vůbec se divím, že tento parametr byl nastaven.

Luboš Zajíc: Tady asi byla vhodnější varianta zařadit ty žáky o ročník níž, což je možné. Mohou tak absolvovat celý rok, připravit se a jít pak k přijímacím zkouškám se solidní znalostí jazyka.

Luboš Zajíc: Bylo rozhodnuto o tom, že nejprve od 1. dubna proběhnou zápisy českých dětí a teprve od 1. června do července budou probíhat zápisy těch žáků - nikoliv Ukrajinců - ale těch, kteří mají to speciální vízum. Protože děti ukrajinské i jiné národnosti, které tu mají trvalý pobyt, ty spadají už do té první vlny.

Vít Beran: Nevíme, já vím třeba zatím jen o jednom, který je už u nás v přidružené mateřské škole.

Luboš Zajíc: Prvňáčků se neobáváme, protože těch asi až tak úplně moc nebude. Ale co možná bude větší problém, tak právě to, že, jak už jsem zmiňoval, od 1. září je povinná školní docházka pro všechny ukrajinské děti, které jsou oficiálně přihlášené na našem území. Bude tak nápor právě těchto žáků.

Vít Beran: Tady nikdo neví, a v tom může být velké překvapení, kolik dětí opravdu nastoupí do školy. A tady by stálo za to, udělat nějaké sčítání, aby se začalo odhadovat, kolik dětí do škol nastoupí, aby z toho nebyl zářijový šok.

Co by právě teď ředitelům škol nejvíc pomohlo a jaké další problémy válka na Ukrajině přinesla do škol? Poslechněte si celý podcast Zbytečná válka.