Můžou sankce zastavit válku? A budou zase levné energie? Druhá část speciální debaty Novinek

Uplynulý rok se nesl ve znamení geopolitické krize s důsledky pro energetiku a ekonomiku způsobené ruskou agresí a odstřihnutím Evropy od ruských zdrojů.

„O Rusku jsem si nedělal nikdy velké iluze. Čekal jsem, že se bude snažit ukrást další část Donbasu, ale že zahájí takovouto celoplošnou invazi, to mě překvapilo,“ říká na úvod Alexandr Vondra, europoslanec za ODS a bývalý ministr obrany a zahraničí.

„Rusku jsme věnovali až bohužel příliš velkou pozornost. Dovolili jsme, aby si Rusko uzurpovalo část naší diskuze, a ve snaze vyjít ruskému režimu vstříc jsme udělali ústupky, které jsme neudělali nikdy nikomu jinému,“ shrnuje důvody současného ruského konání politický geograf Michael Romancov. Rusko nesmí mít žádné právo veta v jakýchkoliv evropských záležitostech.

Jedním z důvodů těchto ústupků byly levné zdroje energie. Byla Evropa naivní, co se týče energetické závislosti na ruském plynu? „Nazývejme věci pravými jmény. Němci byli naivní. Poláci se s nimi bavili a z Polska dokonce zaznívaly na německou adresu velmi drsné výroky, že ten Nordstream je vlastně nový pakt Molotov-Ribbentrop,“ nebere si servítky Vondra.

Politika, že vzájemný obchodní vztah přiměje obě strany k lepším diplomatickým jednáním a vztahům, dle Vondry selhala. „Němci si projektovali Rusko takové, jaké by si ho přáli mít, a málo respektovali to, jaké je.“

Přesto, že ještě loni o prázdninách hrozily Evropě katastrofické scénáře, letošní zimu se podařilo relativně dobře zvládnout. „To, díky čemuž se podařilo relativně dobře zvládnout tu krizi, byl relativně tržně udělaný systém podpory, kdy se cena zvýšila a objevily se do té chvíle netušené zdroje. Eufemisticky řečeno, přepláceli jsme nákupčí LNG z celého světa,“ říká Michal Macenauer, ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno. I vysoká cena plynu byla stále lepším řešením než nemít plyn vůbec.

Přesto šly ceny rapidně nahoru. „Rok 2022 nám po nějakých třiceti nebo pětatřiceti letech opětovně připomněl, co to je inflace. Takováto inflace byla na západě Evropy v polovině 80. let, u nás nikdy v moderní historii,“ uvedl Petr Zahradník, poradce Evropského hospodářského a sociálního výboru a člen NERV. „Reakce na ni byla relativně efektivní, byť bylo použito nástrojů, o kterých jsem si myslel, že v životě nezažiji v evropském teritoriu,“ dodal Zahradník. Měl tím na mysli cenové stropy a mimořádné daně.

Zatímco evropské země se potýkají s vysokou inflací, Rusko se mimo jiné potýká s rozsáhlými sankcemi uvalenými Západem. Podle mnohých kritiků však málo a nedostatečně.

Podle Zahradníka záleží na tom, co sankcemi sledujeme, zda oslabení ruské ekonomiky, které pocítí všichni obyvatelé Ruska, či zpomalení, nebo snad dokonce zastavení válečného konfliktu. Ruský státní rozpočet činí okolo 400 miliard eur, z toho 100 miliard bylo dáno na válku. „Čtvrtina rozpočtu na válku je i na ruské poměry trošku mnoho,“ uvádí Zahradník. Rusko má však podle něj dvojí výhodu: Rusko je relativně soběstačné a fiskální situace je velmi dobrá, protože bylo dominantním vývozcem surovin.

Problémem ale je, že ruské společnosti, která je ve většině velice chudá, se případný kolaps tolik nedotkne. „I kdyby k nějakému kolapsu ekonomiky statisticky došlo optikou tržní ekonomiky, úplně to nepoznáme. Rusko je schopné se přetvořit v jakousi prvobytně pospolnou společnost nebo naturální společnost, která může fungovat i bez těch, řečeno marxistickou terminologií, zbožně peněžních vztahů,“ vysvětluje Zahradník.

Mají sankce šanci zastavit válku? Co dokážou udělat s Putinovým režimem? Dočkáme se někdy stejně levných energií jako před válkou? Odpovědi na tyto a další otázky se dozvíte v druhé části speciálního dílu podcastu Zbytečná válka: Rok od invaze.