Článek
Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Při pohledu z České republiky, minimálně optikou našich politiků a médií, ale obecně i optikou většiny společnosti, by se mohlo zdát, že po brexitu se v Evropské unii vše točí kolem Německa – nezvládnutá migrační krize, tragické dopady Energiewende na průmysl i životní úroveň obyvatel, armáda v nejhorším stavu od roku 1945.
Není tomu tak, tím druhým silným hlasem je stále ještě kontinentální velmoc – Francie. Přesto jsou naše znalosti o ní a o tamním dění poměrně omezené. Svou roli hraje jak geografická vzdálenost, tak omezená znalost francouzského jazyka.
O evropských volbách bez politické korektnosti
Přitom Francie je země, která si naši pozornost z řady důvodů zasluhuje. Ať již jde o její silný hlas v EU, o její silnou a stále schopnou armádu, její realistický přístup k jaderné energetice, nebo i významný podíl průmyslu (včetně toho automobilového) na tvorbě francouzského HDP.
Ale i kvůli jevům, které již tolik pozitivní nejsou – nezvládnutá migrace, růst radikálních islamistů v populaci, kteří jsou stále početnější a agresivnější, a významná podpora extremistů z řad levice a zelených, proti kterým je i Kateřina Konečná umírněný a středový politik.
Po bezprecedentním výprasku, který utrpělo politické hnutí současného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v posledních volbách do Evropského parlamentu, půjdou Francouzi k dalším, mimořádným parlamentním volbám již 30. června.
Macron vypíše předčasné volby
Přestože Macron i mainstreamová média zdůrazňují údajnou hrozbu extrémní pravice, reálně je ve Francii velice slabá. Pokud k extrémní pravici budeme řadit stranu Reconquete, kterou založil a vede publicista Éric Zemmour, tak ta má podle posledních průzkumů podporu zhruba čtyř procent voličů.
Naproti tomu skutečný extrém, totiž toxický mix populistů, komunistů, socialistů a zelených, již kandidují v koalici NUPES, kterou vede Jean-Luc Mélenchon, atakuje až osmnáctiprocentní volební zisk. Přitom jejich vláda by ráda prosazovala program, o němž se nezdálo ani našim komunistům v době normalizace.
Vzhledem k demografickým změnám, které v důsledku zvýšené legální i nelegální migrace, stejně jako zvýšené porodnosti nových Francouzů mění i francouzskou politiku, je zde jedna z posledních šancí, kdy konzervativci spolu s umírněným středem mají možnost zvrátit postupné a stále se zrychlující změny francouzské společnosti.
Místo digitalizace chodí na Prague Pride, vysvětluje volební debakl Pirátů jejich bývalý marketér
Co také zazní v tomto díle:
- V čem se liší studium na střední a vysoké škole ve Francii a v České republice?
- Ve Francii panuje jistá forma rasismu, ale kupodivu je zaměřený proti lidem z východní a střední Evropy.
- Francouzi žijí politikou mnohem víc než my, naproti tomu jejich znalosti o světě jsou výrazně omezenější.
- Život ve Francii, zejména potraviny a bydlení, stojí i přes vyšší kvalitu a dvojnásobné příjmy stejně jako v České republice.
- Dominantním tématem voleb do Evropského parlamentu byla nezvládnutá migrace a stálé snižování bezpečnosti.
- Francouzská pravice dlouhodobě trpí roztříštěností a tím, že její lídři „spolu nemluví“.
Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: