Hlavní obsah

Propalestinské demonstrace jsou často jen čirý antisemitismus, jiné války aktivisté přehlížejí

Po palestinském teroristickém útoku na Izrael ze 7. října loňského roku poutá tento region opět zvýšenou měrou pozornost zbytku světa. Řada laiků i politiků se na tamní konflikt snaží „roubovat“ optiku kulturních válek z USA či Evropy. Tomu se pak často přizpůsobuje i informování různých médií, kdy jedna a tatáž událost je interpretována naprosto rozdílně. I to je téma nového dílu podcastu Hlas na poušti Milana Mikuleckého, jehož hostem je novinář Jakub Szántó.

Video: Novinky

Článek

Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.

Szántó se dlouhodobě věnuje Blízkému východu a Africe. V letech 2013 až 2018 jako blízkovýchodní zpravodaj České televize žil v Tel Avivu. Je autorem nebo spoluautorem šesti knih, většinou z různých krizových oblastí.

Blízký východ má „zažitý“ na vlastní kůži. Nejen Izrael a Palestinu, ale i další země v regionu. Během pěti let života si v Izraeli, ale i v sousedních arabských zemích vytvořil řadu kontaktů, v některých případech i přátelství. Zná tedy pohled na historické události, které se často propisují do dnešního dění, z pohledu tamních Židů, muslimů či křesťanů.

V obsáhlém rozhovoru se dozvíte, jaké to je žít v zemi, ve které vám v každém okamžiku hrozí teroristický útok, jak to mění mentalitu lidí na obou stranách a jak to vnímá člověk, který vyrostl v pohodlí a bezpečí Evropy.

Do dnešní, často velmi vyhrocené debaty o probíhajícím konfliktu se promítají politické postoje lidí, kteří se k němu vyjadřují. V případě některých levicových médií je často znát omlouvání palestinského teroru, protože z jejich pohledu jsou Palestinci ti slabší, a navíc Izrael je spojenec USA (a obráceně).

I Hynek Čermák zažil šikanu na vlastní kůži. Teď proti ní bojuje

Hlas na poušti

Časté je také v debatách podsouvání tématu kolonialismu, nebo dokonce „bílého rasismu“, což je velmi bizarní, zvlášť v kontextu toho, že velká část izraelské populace má z evropského pohledu orientální vzhled a v případě Falašů by z pohledu českých rasistů šlo přímo o „černochy“.

Často se zapomíná na dva miliony izraelských Arabů, kteří jsou plnohodnotnými občany jako jiné etnické a náboženské skupiny s izraelským občanstvím.

Nutno podotknout, že izraelští Arabové mají celou řadu svobod, které Arabové žijící na palestinských územích nikdy neměli a dodnes nemají. Například pokud jde o různé sexuální menšiny, které se v Izraeli projevují stejně svobodně jako v Evropě, zatímco například v Gaze jsou příslušníky Hamásu vražděni.

Zásadní zlom ve vnímání Izraele, už ne jako oběti, ale jako kolonizátora, hlavně z pohledu světové levice, přišel v roce 1967, když se Izrael ubránil a zvítězil v šestidenní válce. Tehdy Izrael obsadil palestinská území, do té doby okupovaná Egyptem a Jordánskem, ale také byl definitivně označen jako nepřítel ze strany Sovětského svazu.

Stejně jako je obtížný život Izraelců (Židů i Arabů) v podmínkách každodenního palestinského raketového ostřelování a občasných teroristických útoků, je obtížný život těch Palestinců, kteří nechtějí válčit. V Gaze nemají sebemenší naději proti hrůzovládě Hamásu něco změnit bez ohrožení života. Nicméně i oni se stávají nezamýšlenými oběťmi izraelských vojenských operací. Jejich jedinou nadějí, pokud chtějí žít normální život, je útěk do Evropy.

Velkým problémem je dnešní informování médií o konfliktu. Na palestinské straně v Pásmu Gazy jsme odkázáni na informace od lidí, kteří reportují jednak pod vlivem Hamásu a dalších teroristických organizací a samozřejmě pod dojmem následků izraelské vojenské operace, která chce osvobodit odvlečené rukojmí a zničit teroristy. To je lidsky pochopitelné, nicméně v řadě evropských a amerických médií schází profesionalita, která toto, ne vždy pravdivé reportování, dokáže odfiltrovat. Často je také znát předpojatost k Izraeli či Palestincům, podle levicového, či pravicového zaměření médií, ale i podle generačního přístupu novinářů a novinářek.

Největším paradoxem jsou pak demonstrace za okamžité uzavření příměří, které nijak neřeší osud izraelských rukojmích, potrestání bestiálního vraždění ze 7. října ani ostřelování izraelských civilistů, které stále pokračuje. Těmto demonstrantům nijak nevadilo vraždění Islámského státu, vraždy muslimů na území Sýrie ze strany Íránu či Turecka, vyhnání afghánských uprchlíků z Pákistánu, o masakrech křesťanských komunit v Africe ani nemluvě. Tato jednostranná slepota demonstrantů, ale i jejich hesla a výroky často hovoří o tom, že spíš než jejich zájem o prosté Palestince je pohání antisemitismus.

Reklama nás neustále šmíruje a ukazuje nám, co nás skutečně zajímá

Hlas na poušti

Co také zazní v tomto díle:

  • Člověk, který žije v podmínkách, kdy ho může v každém okamžiku zabít raketový nebo teroristický útok, to nakonec přijme jako fakt a žije běžný život.
  • Židé byli na území dnešního Izraele vždy přítomni. Většina z těch, kteří přišli po jeho obnovení v roce 1948, byla uprchlíky vyhnanými z arabských zemí.
  • Palestinci jsou z velké části obětí ambicí sousedních arabských států, které je od roku 1948 používaly jako zbraň proti Izraeli. Na rozdíl od poválečného Německa, které dokázalo absorbovat miliony uprchlíků, v arabském světě k ničemu takovému nikdy nedošlo.
  • Udržování statusu uprchlíků u dnešních generací Palestinců je z velké části byznys. Byznys jejich vůdců, ale i mnoha zaměstnanců různých agentur OSN.
  • Životní osudy umírněných Palestinců, kteří chtějí žít své životy, jsou tragické. Z jedné strany je to tlak palestinských teroristů, na straně druhé, na Západním břehu, často zažívají útlak od židovských osadníků. Tito lidé pak chtějí jen pryč.
  • Jednou z mála nadějí na změnu je příchod mladších palestinských politiků, kteří dnes žijí v emigraci, jako jsou Mohammad Dahlan nebo Husam Zomlot. Pragmatici, technokraté, kteří jsou schopni získat podporu a důvěru světa.
  • Současný konflikt ukázal na celou řadu selhání médií. Naprosto tragická je dnešní BBC, která již třikrát byla donucena se omluvit za prokazatelné lži, kterými jednostranně poškodila Izrael.

Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti na videu, poslouchat můžete také v audiopřehrávači.

Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.

Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:

Poslechněte si také naše další podcasty:

Výběr článků

Načítám