Článek
Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
V České republice se strašně často (a evidentně rádi) sami shazujeme. Přitom je zde řada oborů, kde na sebe můžeme být právem hrdí. Nejde jen o sport nebo některá průmyslová odvětví, ale třeba i diplomacii.
Vnější pozorovatel by podle médií mohl usuzovat, že s každou změnou vlády kompletně změníme směr naší zahraničněpolitické orientace. Přes některé excesy, jako bylo například ponížené Zaorálkovo „Prohlášení čtyř“, je naše diplomacie v základním směřování konzistentní. Bez ohledu na to, zda vládne ODS, ANO nebo ČSSD.
Umělá inteligence může ve zdravotnictví ušetřit miliardy, pokud ji nezastaví evropské regulace
Často jsme mnohem pevnější než velmoci nebo země mnohem významnější. Příkladem může být „restartování“ vztahů a neustálé ústupky Rusku ze strany administrativ George Walkera Bushe a Baracka Husseina Obamy.
Nicméně není nutné chodit až za oceán. Naprosto katastrofální politiku budování surovinové nebo ekonomické závislosti na Rusku dlouhodobě razilo, a pokud jde o Čínu, stále ještě razí sousední Německo. A opět je lhostejné, zda vládl sociální demokrat Gerhard Schröder, nebo údajně pravicová Angela Merkelová.
Naproti tomu Česká republika jako celek dokáže vůči světu udržovat střízlivý a vyvážený směr. Jedním z takových příkladů může být skutečnost, že jsme po celou dobu občanské války v Sýrii dokázali v Damašku udržet obsazený post velvyslance a dodnes tam dokážeme zastupovat kromě našich zájmů také zájmy našich spojenců, a to včetně takové „těžké váhy“, jakou jsou Spojené státy.
Syrský diplomat: ČR odvedla skvělou práci, pro obnovu jsme si vybrali přátele
V současnosti, kdy se do Sýrie vracejí i země, které proti Asadovu režimu v uplynulých letech vystupovaly vysloveně nepřátelsky, zejména ve snaze omezit vzrůstající negativní vliv Íránu, máme významnou výhodu. To, zda jí dokážeme využít, je věc jiná. Každopádně, přestože nikdo nezlehčuje hrůzy, které se během války udály ze všech stran konfliktu, tedy včetně vládních vojsk, naše přítomnost je důležitá i pro Evropskou unii.
V jisté mírné nadsázce komentátor Jindřich Šídlo napsal, že Tomáš Pojar je nejlepším ministrem současné vlády, on sám se tomu brání a připomíná, že on sám nikdy o žádný ministerský post neusiloval, ale jeho jméno je u veřejnosti známější než třeba dnes již bývalé ministryně pro vědu a výzkum.
Možná je to dané také tím, že Pojar se v dnešní záplavě politiků, kteří do veřejného prostoru vypouštějí prázdné floskule, které nikoho neurazí, ale ani nezaujmou, vymyká tím, že dokáže myšlenky formulovat naprosto jednoznačně, bez možnosti vedlejších výkladů. Je jasné, že v dnešní pseudokorektní době se tím mnoho přátel nenadělá, ale o to víc stojí za to poslouchat, co říká.
V dnešním díle Pojar zmiňuje například posun některých světových humanitárních organizací, které dříve byly symbolem individuálních lidských práv a základních politických svobod. „Pro mě je to velké zklamání. Teď mi to připadá, že to jsou organizace, které nemají rády západní svět a západní svobodu. Dělají všechno pro to, abychom si ji omezili,“ vysvětluje.
Přehnaná politická korektnost nám brání nazývat věci pravými jmény
Co také zazní v tomto díle:
- Jaké to bylo pracovat v Člověku v tísni v době, kdy i humanitární neziskovka podporovala náš vstup do NATO?
- Jak se mění svět, tak i humanitární organizace, které v minulosti odvedly spoustu skvělé práce, dnes je ovládla extrémní levice.
- Jaké to je působit jako velvyslanec na stejné pozici a místě jako otec?
- Jak se srovnat s přechodem mezi humanitární pomocí, diplomacií a akademickou sférou?
- Co vlastně dělá poradce pro národní bezpečnost a jaká je jeho role v českém politickém systému?
- To, že jsme dokázali udržet naši velvyslankyni v Sýrii, je něco, co pomáhá i našim spojencům, kteří navenek s Asadem „nemluví“.
- Základní směr české diplomacie je od roku 1989 stále stejný, bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.
Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači.
Odebírejte Hlas také na Spotify nebo Apple Podcastech. Zapněte si v telefonu upozornění, ať vám žádný díl neuteče.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: