Článek
Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
S dostupným bydlením má Česká republika dlouhodobě problém. A je jedno, zda jde o bydlení v osobním či družstevním vlastnictví, nebo jde o možnost si ho pronajmout za přiměřenou cenu. Není to žádný fenomén současnosti, bydlení bylo pro „obyčejné lidi“ nedostupné i v dobách vlády komunistické strany. Ta dnešní nedostupnost je z velké části dána jeho cenou. A cenová nedostupnost není způsobená tím, že by každý developer měl nepřiměřené marže, ale tím, jak do procesu výstavby vstupuje státní správa a samospráva.
Politici dlouho dělali všechno pro to, aby v Evropě zničili průmysl, a teď se diví
Dá se říct, že jen odstraněním byrokratických a aktivistických průtahů v průběhu povolování výstavby by mohla být koncová cena pro klienta nižší o desítky tisíc korun za metr čtvereční. Pokud totiž ten, kdo chce stavět (v dnešním díle podcastu tedy developer), musí za projekt platit od prvního dne, kdy se do něj pustí, tak tyto náklady logicky promítne do finální částky.
Pokud by celý proces trval pár let, jako je v civilizovaných zemích zvykem, a nikoliv deset a více let, jak je bohužel pravidlem v České republice, tak by investor/developer nemusel po tuto dobu platit úroky za finanční prostředky, za které například nakoupil pozemky.
Nemusel by platit ani různé odborníky, kteří přepracovávají dokumentaci, protože zatímco povolení výstavby trvá tak dlouho, tak zákony, vyhlášky a předpisy se u nás mění každý rok. No a dokumentace musí být vždy v souladu s tím, co aktuálně platí. To jsou všechno velké peníze utracené de facto zbytečně.
Nejde ale jen o byrokratickou zátěž. Jde o celou řadu daní a poplatků a nyní přijdou i emisní povolenky, které se v řadě oborů propíšou i do stavebnictví, jimiž stát výstavbu prodražuje, aby ji potom na druhé straně z takto získaných peněz dotoval. Zčásti lidem, kteří „v tom umějí chodit“, a to na úkor těch nízkopříjmových.
Samostatnou kapitolou jsou například v Praze kontribuce, které člověku, jenž je zná pohledem zvenčí, připomínají spíš výpalné než něco, co patří do demokratického světa.
Jak nám ukazuje nejen historie, ale i současnost (například razantní omezení byrokracie úřadujícím argentinským prezidentem), k dostupnému bydlení a sociálnímu smíru nevede cesta přes vyšší zdanění a masivní přerozdělování, ale právě cesta zjednodušování pravidel, ruku v ruce s přísným vymáháním jejich dodržování. Bez výjimek.
Americké celní války. Má pravdu Trump, nebo Reagan?
Co také zazní v tomto díle:
- Co vlastně dělá developer a jaká je jeho role?
- Dostali jsme se do doby, kdy je efektivnější 30 let starý dům zbourat než ho rekonstruovat?
- V rámci Prahy dochází ke změnám vnímání toho, co je a co není dobrá adresa.
- Politici se bojí marginálních, ale uřvaných nátlakových skupin, a i kvůli nim zdržují a prodražují výstavbu.
- Politici, kteří „brečí“, že jsou drahé byty, je často prodražují průtahy v úředních povoleních.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: