Článek
Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Kopečný má za sebou působení v různých mezinárodních organizacích, ale také na Ministerstvu obrany, kde naposledy působil na pozici náměstka ministra. Přestože by se z názvu jeho funkce mohlo zdát, že čeká, až válka na Ukrajině skončí, opak je pravdou. Ze své pozici koordinuje jak pronikání českých firem na ukrajinský trh, které nebylo přerušeno ani bojovými operacemi, tak humanitární i vojenské dodávky materiálu na Ukrajinu.
U většiny veřejnosti vznikl mylný dojem, že veškeré české dodávky Ukrajině jsou hrazené z našeho rozpočtu. Zčásti to jde na vrub neobratným vyjádřením některých vládních představitelů, kteří zaměňovali finanční objem komerčních dodávek s pomocí. Z další části proruské propagandě, která takovou chybu účinně využila.
Skutečností je, že drtivou většinu zbrojních dodávek z České republiky zaplatilo Dánsko a Nizozemsko, významné části pak USA a samotná Ukrajina, a naprosté minimum český rozpočet.
Co se proti prvním měsícům války změnilo, je doba dodávek. Nyní se již neřeší materiál, který na bojiště dorazí v řádu týdnů, ale v dlouhodobém horizontu, například v roce 2025. Málokdo z těch, kteří znají realitu ruské agrese, předpokládá její konec v kratším horizontu, než jsou tři čtyři roky. Naopak, řada lidí, která v médiích optimisticky tvrdila, že letošní ukrajinská ofenziva válku ukončí, nahrávala spíš ruské propagandě.
Referendum ve stylu „o nás, bez nás“. Venezuela nebezpečně posouvá hranice zahraniční politiky
Když už je řeč o zbrojních dodávkách z ČR, je nutné připomínat, že tato válka dodala mohutný růstový impuls českým zbrojařům. A také, že výměnou za naprosto zastaralou techniku jsme získali moderní vrtulníky z USA a tanky z Německa, které jsou proti těm z našich skladů také jistým posunem vpřed.
Částečná rekonstrukce Ukrajiny samozřejmě běží již nyní, v době bojů. Daří se do ní zapojovat i řadu českých firem a je třeba vyzdvihnout dvě věci. Jedná se o civilní, mírové projekty, tedy přesně to, po čem veřejně volají i ti, kteří fandí spíše Rusku. Faktem je, že tyto projekty jsou financované ze zahraničních zdrojů – například z Evropské investiční banky a Světové banky.
Větším problémem než najít smysluplné projekty a vhodné české dodavatele je jistý kulturní střet. Střet mezi byrokratickými nároky Evropské unie a jistou východoevropskou laxností při plnění administrativních nároků na straně Ukrajiny. Ale i to je něco, co se daří s českou pomocí postupně řešit.
Armáda se připravuje na možnost velkého konfliktu, pozorně sleduje průběh bojů na Ukrajině i v Izraeli. Problémem jsou lidi
Co také zazní v tomto díle:
- Afrika je u nás přehlížený kontinent, přestože tamní dění má pro nás dalekosáhlé následky.
- Velkým problémem Afriky jsou hranice jednotlivých států narýsované „od stolu“. To je základním faktorem tamní věčné nestability.
- Afrika je také ukázkou toho, že evropské státy se dokázaly po druhé světové válce rozloučit s koloniálním uvažováním, tedy ovládáním jiných zemí hrubou silou. Něco, k čemu Rusko nedokázalo dospět dodnes.
- Ukrajina má samozřejmě svoje vlastní vnitropolitické problémy. Dochází tam k bojům o moc, tak jako v jiných zemích.
- Úkolem Tomáše Kopečného je kromě jiného skládat pro potřeby České republiky celkový obrázek o Ukrajině. V jakém je stavu, jaké jsou její reálné potřeby a kam se posouvá.
- Pokud jde o schopnost organizace pomoci Ukrajině, kupodivu lépe funguje byrokracie EU než ta NATO.
- Pokud jde o zbrojní dodávky, máme mezery. Spousta důležitých lidí jako by stále nevnímala, že pár set kilometrů od našich hranic zuří válka, a stále řeší různé, spíše ideologické války.
- Válka na Ukrajině bude dlouhá a musíme se na to připravit. Může trvat ještě tři, pět, ale i deset let.
Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti na videu, nebo v našem přehrávači v úvodu článku.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: