Jak Rusové změnili Karlovy Vary

Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.

S Karlem Jelínkem se známe více než třicet let, ne ve všem se shodneme (je to slyšet i v našem rozhovoru). Nicméně jako k člověku, který mě kdysi naučil lézt na skály a vštípil mi základy toho, jak důležité je umět i v životě „jistit“ lidi, k němu mám respekt a vždy s ním budu rád diskutovat.

Na našem rozhovoru jsme se domlouvali poměrně dlouho. Když jsme ho předminulý týden v pátek natočili, ani jeden z nás nemohl tušit, že jen o dva dny později bude jeho jméno v médiích poté, co mu neznámý pachatel či pachatelé zapálí auta a přívěs na transport koní.

Jeho život je úzce spojený s Karlovarskem i samotným městem Karlovy Vary. Což je úžasné místo pro Pražáky, kteří tam jednou v roce zavítají na filmový festival, ale přes veškerou krásu architektury i přírody má stále své šrámy z krvavé historie dvacátého století.

Napřed němečtí nacisté vyvraždili (v lepším případě vyhnali) místní Židy a Čechy. Po válce došlo k definitivnímu přetrhání historických vazeb lidí na tento kraj odsunem poražených Němců. Nápravě nepomohlo ani čtyřicet let drancování nerostných zdrojů, neinvestování do infrastruktur a nemovitostí, ani stěhování nepřizpůsobivých skupin obyvatelstva.

Po roce 1989 a ne vždy zdařilých privatizacích a konverzi lokálního průmyslu se na podobě města podepsala jeho „rusifikace“.

Na jednu stranu ruské peníze někdy dokázaly zachránit zchátralé nemovitosti, často ale za cenu nerespektování našich zákonů a přenesení jejich způsobu jednání do chování lokálních úředníků a politiků.

Přestože za uplynulých 79 let se situace, pokud jde o vztah ke krajině a k dědictví zanechaném předky, zlepšila, stále je rozdíl oproti „vnitrozemí“ znát.

To, co jsem si z našeho povídání odnesl a co mi přijde minimálně podivné, je příběh, který je spojený s jeho potrestáním ze strany České advokátní komory. De facto z něj plyne, že pokud nějaký advokát či advokátka vstoupí do politiky, kde prokazatelně manipuluje, lže a někdy i vyhrožuje skupině obyvatel násilím, nemůže ho jiný advokát či advokátka veřejně kritizovat, a to ani formou nadsázky.

Podle komory tak dochází k poškozování jména advokacie. Nicméně to, že advokáti či advokátky svým chováním jako politici jméno advokacie (ať už je jakékoliv) evidentně poškozují, je v pořádku. Protože to už je z pohledu komory politický názor.

Že tomu nerozumíte? Já také příliš ne. Obzvlášť při pohledu na trest, jakému čelí Karel Jelínek (šestiměsíční zákaz činnosti, rozhodnutí je doposud nepravomocné, pozn. red.). A v souvislosti s tím, jaké tresty v minulosti Česká advokátní komora udělila v obdobných případech nebo i v případech čistě kriminálních.

Co také zazní v tomto díle:

Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači v úvodu článku.