Ekonomická opatření vlády nejsou domyšlená a paradoxně dopadají hlavně na její voliče

Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.

Dnešním hostem podcastu Hlas na poušti je ekonomický novinář Petr Skočdopole ze serveru Motejlekskocdopole.com. Tedy ze serveru, který má často unikátní informace zevnitř velkého českého byznysu a politiky.

Ve vlivném německém médiu se nedávno objevil titulek, který Českou republiku označil jako „nemocného muže Evropy“. Přestože na tom nejsme dobře, tak titulek není fér. Ekonomicky jsme totiž (s lehkou nadsázkou) součástí Německa a nemocné je právě Německo. My se vezeme s ním, protože jsme se dlouhodobě přizpůsobovali zejména jeho potřebám. A v Německu je nemocný zejména jeho automobilový průmysl, z velké části kvůli jeho uspěchanému a nedomyšlenému přechodu na elektromobilitu.

Jedním z velkých problémů českého průmyslu je nedostatek českého kapitálu, tedy podniků vlastněných českými podnikatelskými subjekty (v jednom z prvních dílů Hlasu na poušti o tom hovořil Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR).

Jsou obory, které jako výjimka potvrzují pravidlo, například mediální domy, ale to není něco, co by „táhlo“ růst HDP. Zde je také hezky vidět, že teprve v dobách, kdy média přestala být zisková, tak je jejich vlastníci prodali do českých rukou.

Jeden z dnešních problémů české ekonomiky je ve struktuře vlastnictví bank. Z velké šestky, tedy Komerční banky, ČSOB, České spořitelny, Raiffeisenbank, UniCredit Bank a Monety, je vlastnicky nejvíce česká jen jedna – Moneta.

Je třeba si také přiznat, že banky v ČR jsou vysoce ziskové a většinu svých zisků odvádějí svým zahraničním matkám, které často tak dobré ekonomické výsledky nemají. Když se potom vláda pokusí s tím něco udělat a vymyslí windfall tax (daň z nadměrných zisků), tak výsledek je naprosto tristní, protože v bankách na rozdíl od řady členů vlády sedí opravdu chytří lidé, kteří vědí, jak se podniká.

Pokud by tu totiž byly silné české banky, znamenalo by to, nejenže tyto velké dividendy zůstanou zde, ale také to, že budou přívětivější k financování jiných českých podnikatelů. Celá řada zahraničních bank totiž přebírá pravidla svých zahraničních matek, a některá z nich jsou v poslední době vysloveně zaměřená proti segmentům průmyslu, který je v ČR dominantní.

Současná vláda bohužel nepřistoupila k žádným strukturálním změnám, které od ní očekávala i řada jejích voličů. Halasně ohlašovaný konsolidační balíček řeší dílčí, nikoliv systémové problémy. Velkou část výdajů státu tvoří mandatorní výdaje, tedy ty povinné, které je nutné vynakládat na základě přijatých zákonů. A právě vzhledem ke kondici naší ekonomiky a odvětví, na kterých naše ekonomika stojí a která v řadě případů v Evropě v současné podobě končí, tak není možné očekávat, že se stav našich veřejných financí zlepší.

Jedním z nesmyslných kroků vlády z poslední doby je například zavedení spotřební daně na letecké palivo. Tato daň u paliv, například u automobilů, byla deklarována jako prostředky směřující do výstavby a údržby příslušné infrastruktury, tedy silnic a dálnic.

Necháme-li stranou, že to již delší dobu není pravda a vlády tyto peníze používají na úplně jiné věci, tak u letecké dopravy to už nedává vůbec žádný smysl. Protože do letecké infrastruktury stát žádné peníze nedává. Ten zásadní problém je v tom, že tato daň zasáhne jen české subjekty, subjekty, které se pohybují uvnitř České republiky, a mezinárodní letecká doprava zůstává od této daně osvobozena.

Toto rozhodnutí vlády tak nepostihne velké aerolinky, které čerpají palivo ve velkém množství, takže přínos do státní pokladny bude mizivý, ale zcela spolehlivě zničí české letecké školy a systém letecké záchranné služby. Tedy střední a malé podnikatele, kteří v drtivé většině současnou vládu volili.

Jedním z největších problémů současné vlády, která se prezentuje jako pravicová, lehce konzervativní a rozpočtově zodpovědná, je v tom, že není schopna dohlédnout důsledků svých kroků v ekonomice. Jí předpokládané výnosy z různých daní nebo slibovaných úspor se nikdy nenaplnily a i to málo, co stát získal, dokázal okamžitě rozfofrovat.

Například ministr Síkela svým naprosto nesmyslným nákupem plynových zásobníků a plynového potrubí. Tam navíc brutálně přeplatil české podnikatele, kteří je chtěli koupit. Rozdíl je v tom, že oni by je koupili a provozovali za svoje peníze, zatímco pan Síkela, který je nevýhodně nakoupil, tak učinil za peníze daňových poplatníků.

To vše jsou kroky, které přispívají k odchodu investorů z ČR. A nejen těch zahraničních. Máme zde již také příklady, kdy do zahraničí, konkrétně do Severní Ameriky, odcházejí i čeští podnikatelé za levnějšími energiemi, jednodušším a přehlednějším podnikatelským i daňovým prostředím a v některých oborech i téměř stejnou cenou práce.

Velkým problémem jsou u nás daně. Vláda sice na jednu stranu úplně zbytečně zrušila EET, na které už si stejně všichni zvykli, ale současně zvyšuje zatížení podnikatelů a občanů. Často těmto zvýšeným příjmům neříkají nové daně, ale různé poplatky. Nicméně poplatky, které je povinné platit stejně jako daně, například za OZE, různá pojištění nebo poplatky za veřejnoprávní média.

Ano, existují země s větší daňovou zátěží, než je ta u nás, ale tam ještě donedávna lidé daně platili s vědomím, že za tyto peníze jim stát zajišťuje kvalitní služby. Úřady tam fungují pro ně, soudy rozhodují rychle a spravedlivě, mají kvalitní a kompletní infrastrukturu, moderně vybavenou armádu a ve svých zemích bezpečí.

Nicméně u nás lidé zkrátka necítí, že by jim stát za jejich peníze něco z výše uvedeného poskytoval. V tento okamžik to bohužel vypadá, že vláda promrhala čas a mandát, který dostala na nezbytné reformy. Protože pokud je neudělala během prvních dvou let své vlády, tak nyní je už do voleb neudělá vůbec.

Přes všechno napsané, nejsme na tom úplně špatně a určitě je možné říci, že naše ekonomika je na tom lépe, než je tomu v některých okolních zemích. Přestože tady nemáme tak velkou, dobrou a levnou nutellu, stále ještě máme ekonomicky blíže k Německu než třeba Slovensko a Maďarsko.

Naše ekonomika stále ještě čerpá z dobrých základů a máme zde skutečně velké české kapitalisty, kteří již působí nadnárodně a mají šanci táhnout Českou republiku i navzdory politikům. A dnes to není jen o rodině Kellnerových, Křetínském, Komárkovi, ale jsou zde i nová jména jako Wichterle, Bárta, Šenkypl a řada dalších.

Pokud budeme schopni vyřešit bezpečnostní výzvy, které teď před Evropou stojí, ať již na východě, nebo v podobě skupin lidí, kteří nenávidí náš způsob života, a přesto žijí mezi námi, pokud uvedeme očekávání ekologických aktivistů do souladu s fyzikálními zákony, tak ekonomika se znovu nadechne.

Co dále zazní v tomto díle:

Celý díl sledujte na videu, poslouchat můžete i v audiopřehrávači a podcastových aplikacích.