Článek
Upozornění: Následující text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Plastikové modelářství již dávno nespočívá v prostém sestavení modelu z krabičky. Dnešní modely odpovídají svým velkým vzorům do těch nejmenších detailů. V některých případech, třeba při znázornění některých provozních opotřebení, zacházejí dál než samotná realita.
Lepí se dnes naprosto všechno, modely letadel, aut, vojenské techniky, lodí, strojů z komiksů a sci-fi filmů až po figury vojevůdců, ale i lepých děv. Také technika, která se používá při jejich stavbě, oproti době před dvaceti lety nesmírně pokročila. Pokud chce někdo svůj model skutečně „vyšperkovat“ nepřeberným množstvím doplňků, které jsou dnes na trhu k dispozici, tak roste i jeho finanční náročnost.
Nejen zemědělci, ale i zahradníci mají problém s brutálním nárůstem státní i evropské byrokracie
Přes všechno dosud řečené je plastikové modelářství koníčkem vhodným i pro děti, a to pro děti již od šesti let věku. Nejde jen o ono „odvedení od mobilních telefonů“, ale je to aktivita, která u dětí rozvíjí jemnou motoriku a která je dokáže přitáhnout k zájmu o historii.
Ona totiž stavba každého modelu je spojená se studiem jeho předlohy a historických souvislostí. Často nesouvisí jen s příběhy, které přinášejí výrobci modelů u svých výrobků, ale i s podrobnějším studiem odborné a historické literatury.
Do Československa se první plastikové modely do prodeje dostaly začátkem šedesátých let, tehdy z NDR nebo v síti prodejen Tuzex z dovozu z „kapitalistické ciziny“.
První československé výrobky jsou spojené s rokem 1970 a Kovozávody Prostějov a Jaroslavem Zatloukalem, aeroklubákem a leteckým modelářem, který jejich výrobu poněkud pokoutně prosadil do výrobního programu podniku, ve kterém pracoval.
Jejich kvalita ve srovnání s produkcí NDR nebo Polska byla úplně jinde a často byla srovnatelná s tím, co bylo možné dovézt ze Západu. Oproti tomu, co ze Západu dovézt možné nebylo, se Kovozávody primárně zaměřovaly na letouny československých pilotů.
Později vznikly další značky – Směr, OEZ Letohrad –, nicméně s rokem 1989 a příchodem silných, zavedených značek s kvalitním marketingem to vypadalo na konec „velké“ výroby plastikových modelů v Česku.
Dnes, v roce 2024, je situace naprosto odlišná. Celá řada slavných a velkých firem v USA a západní Evropě definitivně skončila a na jejich místa se prosadili výrobci z Česka, Ukrajiny a Ruska. Ano, výroba na Západě stále běží a na trhu má významný podíl německý Revell, italská Italeri a japonská Tamiya, ale to je vše.
Mezi světovou špičku, jak objemem produkce, tak kvalitou svých výrobků, patří společnost Eduard ze severočeských Obrnic. A právě o jejím zrodu, růstu i dnešních problémech způsobovaných často nesmyslnou evropskou, ale i naší národní legislativou, někdy spíš hraničících s prostou buzerací, i o tom, zda taková výroba, která hodně pracuje s chemií, má vůbec šanci se v Evropě udržet, je dnešní povídání.
Současně jej můžete vzít jako pozvánku na mezinárodní výstavu plastikových modelů, která se o tomto víkendu uskuteční ve středočeských Milovicích.
Česká republika patří mezi nejúspěšnější země světa v letecké akrobacii, státu navzdory
Co také zazní v tomto díle:
- Jak se z chemika stane továrník, který produkuje plastikové modely?
- O „dřevních“ dobách českého plastikového modelářství. A o peripetiích nákupů a výměn modelů v době socialismu.
- Proč je modelařina vhodný koníček pro děti? A o lidech, kteří se jim ve svém volném čase věnují.
- O tom, kam se modelářství od výroby výukových modelů pro armády k dnešnímu dni dostalo.
- Proč různá nařízení z EU, ale i české zákony často likvidují české průmyslové společnosti? Hrozí konec tohoto výrobního odvětví u nás?
Pusťte si celý dnešní díl podcastu Hlas na poušti v úvodu článku.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: