Došel pěšky z Olomouce do Íránu. Lidé ho měli za blázna

Írán, jakožto cílová destinace, byl pro Hajduka ihned jasnou volbou. „Chtěl jsem se do něj už dlouhou dobu podívat. Četl jsem kdysi články od jedné české cestovatelky, která ho už několikrát sama navštívila, v nichž psala o tamních úžasných horách, historii, a hlavně lidech. I několik kamarádů mi potvrdilo, že vstřícnější obyvatele nikde jinde nepotkali,“ řekl Hajduk během rozhovoru. „Potřeboval jsem navíc na nějakou dobu zmizet.“

Nad mapu si poprvé Hajduk sedl v listopadu 2021, na půlroční cestu pak vyrazil v dubnu následujícího roku. Putoval především přes hory; prošel přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko Bulharsko a Turecko, v Asii si pak udělal zacházku přes Gruzii a Arménii. Nachodil kolem 3500 kilometrů, místy stopoval. Stopem výhradně putoval také při zpáteční cestě do Česka.

Na celý rozhovor se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Pro Hajduka šlo přitom o první takto dlouhou pouť; připouští, že do té doby chodil v kuse maximálně osm dní. „Neviděl jsem v tom ale zásadní rozdíl, pořád jsem šel s batohem na zádech, po pár dnech jsem slezl z hor do města, abych se vysprchoval, vypral si, doplnil zásoby. Zkušeností jsem měl relativně dost,“ uvedl Hajduk s tím, že žádný speciální trénink před cestou nepodstupoval. „Po našich horách či lesích jsem se pohyboval prakticky každý víkend, takže trénink jsem měl neustálý několik let,“ upřesnil.

Cílem podle Hajduka nebyl jen Írán, ale i cesta samotná. „V průběhu jsem nasbíral spoustu zážitků, poznal jsem úžasné lidi. V Íránu jsem nakonec místo tří týdnů strávil asi 10 nebo 11 dní, protože tam v té doby začínaly protesty. I kdybych tam ale strávil den dva, samotná cesta by za to stála,“ míní cestovatel.

Stanovený půlrok, během nějž dostal Hajduk neplacené volno v práci, se snažil využít na maximum. Nechával si i dost času na destinace, kterými procházel, i když po polovině cesty už důkladně zvažoval, kde se zdrží, a kdy je vhodná chvíle posunout se dál. Kdyby se na podobné putování vydal znova, tak by méně času strávil v Evropě a více by se zaměřil třeba na Turecko, Kurdistán či Arménii.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

„Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, tak v Evropě je vše strašně blízko. Pokud to přeženu, tak do Bulharska si člověk může zajet jakýkoliv víkend. Do Gruzie, Arménie nebo na východ Turecka se nepodíváte každý den,“ vysvětlil Hajduk.

Do Íránu dorazil Hajduk těsně předtím, než tam v reakci na smrt 22leté Mahsy Amíníové v policejní vazbě vypukly masivní protesty. Při odjezdu ze země však Čech žádné komplikace nezažil. Z Teheránu dojel autobusem do Tabrízu a k hranicím poté s několika Turky v autě. Ani v této chvíli Hajduk nepomyslel na to, že by plán svojí cesty vzdal a zpátky do Evropy odletěl letadlem. „Chtěl jsem to dokončit, a navíc jsem měl už docela napjatý rozpočet,“ připouští cestovatel.

„Nechtěl jsem se ale dostat do situace, kdy se nebudu vlastními silami schopen dostat zpět. Tehdy nikdo nevěděl, jestli se demonstrace nevyvinou v občanskou válku, bylo to nepřehledné,“ konstatuje Hajduk.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.