Situace letos mohla být lepší, kdyby lidé cítili, že vláda ví, co dělá

Paní profesorko, co nejpozitivnějšího přinesla česká politika roku 2023?

Vladimíra Dvořáková (VD): Myslím, že poměrně pozitivní byla volba prezidenta, která byla velmi dramatická. Ta určitě ovlivnila začátek roku. A samozřejmě člověk si je vědom, že lidé měli různé preference a nemusí se ztotožňovat s tím, kdo byl tehdy zvolen. Ale i to, že došlo k běžné výměně bez nějakých velkých šoků, tak i to bylo pozitivní. A mně osobně připadá, že v tuto chvíli pan prezident hraje roli, která přísluší prezidentu ČR z hlediska jeho ústavních pravomocí.

Možná mnoho lidí je zklamaných, protože takové to očekávání, že pan prezident vyřeší všechno – no, nevyřeší. Ale já jsem ráda, že se vracíme do jasně ústavně vymezeného systému, kdy prezident, který je ústavně neodpovědný, nezasahuje do těch běžných každodenních politických záležitostí a nevytváří další mocenské centrum. A to je velice důležité.

Stejná otázka z hlediska ekonomiky - co bylo letos nejpozitivnější?

Filip Pertold (FP): Asi nejpozitivnější z hlediska spotřebitelů je, že od února, když se díváme na ceny, tak že cenová hladina už víceméně stagnuje, nebo roste velmi málo. U potravin dokonce vidíme, že klesá nebo mírně klesá. Takže doufejme, že to bude pokračovat dál v příštím roce.

Z hlediska toho, co předvádí vláda, tak jsem rád, že se podařilo zjednodušit sociální dávky. Zvýšilo se tak čerpání příspěvku na bydlení - sice na mě trošku pozdě, možná až moc široce, ale je to pořád lepší, než kdyby se nedělo nic. Takže určité pozitivní aspekty tady máme.

Vládu lidé často v průzkumech hodnotí dobře za její zahraniční politiku – ale to asi příliš do preferencí nepromlouvá, je to tak? I tak je vláda velmi neoblíbená.

VD: Moc se to v preferencích neobjevuje. Vláda je jednoznačná z hlediska zahraniční politiky, možná v některých případech až příliš. Každopádně tady považuji za důležité, že prostě není zpochybňováno naše základní zahraničněpolitické směřování, tedy to, že jsme součástí EU i NATO. Nehraje ale roli, kterou by možná někdy mohla hrát – třeba zprostředkovatele, více v rámci diplomacie. V zásadě ta česká zahraniční politika je víc vnímána jako pro Spojené státy americké než pro EU.

Politika se letos velmi výrazně proplétala s ekonomikou. Bylo tu mnoho ekonomických krizí. Bylo to svým způsobem výjimečné?

VD: Samozřejmě, ta ekonomická situace není dobrá a řadu lidí silně postihuje. Je tu skupina těch velmi sociálně slabých lidí, a to se promítá. Vždy je tendence říct, může za to vláda.

V takovém případě je velmi důležitá nějaká perspektiva. Kabinet sice říká, přijímáme ta a ta opatření. Ale lidé z toho mají pocit, že se tu hraje o nějaká čísla a že se sice něco dělá, ale že se vůbec nemyslí na ně. Je to otázka samozřejmě komunikace, o té se mluví hodně a ta je velmi nešťastná. Lidé prostě potřebují vědět proč.

Celým rokem se nesla kritika na vládu, co se týče cen energií, cen potravin, inflace, stagnace ekonomiky apod. Mohla si s tím vláda poradit líp?

FP: Mám obavu, že určitě mohla lépe vysvětlovat a vytvořit dojem, že má tu situaci nějak v rukou. Ono totiž to složité a zdlouhavé koaliční vyjednávání a následný kompromis, který si nikdo nevzal tak úplně za svůj, vytvořil naopak velmi silný dojem, že to, co se děje v hospodářské a sociální politice, je docela náhodný proces. A má to své důsledky. Když se podíváme na tvrdá data, kterými se lišíme od sousedních zemí, tak je vidět, jakým způsobem u nás lidi šetří. Jak přestali utrácet, což souvisí s tou nedůvěrou.

Některým domácnostem rostou úspory, ale ty nízkopříjmové jsou na tom velmi špatně, protože cílená pomoc sociální politiky je slabá. Otázka je, zda za tohle může vláda, protože ta na to nemá data. Teď třeba konkrétně nedokáže přiřadit výdaje za energie u domácností s jejich daňovými příjmy. To propojení dat tady neexistuje. A když přejímáte stát v takovém stavu, tak to změnit během pár měsíců je hodně těžké.

Udělala ale vláda letos i nějaké strategické chyby, kterých, pokud by se vyvarovala, mohla být situace v ČR ekonomicky lepší?

FP: Určitě ano. Otázka je, jestli za to může jen tato vláda, nebo i to, že dvacet let s prominutím kašleme na budování institucí v tomto státě. Celou dobu tu nebyla vláda, politická reprezentace, která by opravdu zespoda budovala ty hygieny, Antimonopolní úřad, sociální systém atd. tak, aby dokázal pružně reagovat na šoky.

VD: Je to opravdu hodně špatně, protože se to promítá v tom, že pak člověk vůbec nerozumí, co se děje, proč se tak děje. Politici si třeba stěžují na úředníky, ale ti úředníci, kteří jsou často velice přetížení, jen řeší věci, které vyplývají ze zákona. A ani ty zákony se žádným způsobem nepročistily.

Když ale teď vláda říká - my mnohé měníme. Všimli jste si něčeho?

FP: Tak abychom nebyli jenom negativní, v sociální politice skutečně dochází k digitalizaci. Asi to vidí i lidé, kteří žádají o rodičovský příspěvek, například. Vidím tam reálnou snahu o propojování těch systémů.

Ale jsme stále na začátku.

FP: Ono to nejde totiž udělat z měsíce na měsíc. Další věc, která se za těch dvacet let stala, je totiž to, že ten stát je do značné míry ovládán dodavateli IT služeb. Je to taky symptom toho, že ten stát nefunguje. Není dostatečně silný, není dostatečně erudovaný, nejsme ochotni zaplatit experty. Tohle nezměníte snadno.

Jaká byla letos role opozice – i ta může komunikovat s vládou, dávat různé podněty. Všimli jste si něčeho zásadního?

FP: Upřímně, moc ne. To, co jsem sledoval nejvíce, třeba důchodovou agendu, tak tam mi přijde, že jsou proti všemu. Ono tady totiž přijít s něčím populárním ani nejde.

Když předseda Senátu Miloš Vystrčil řekl ve svém adventním projevu, že vláda i opozice ztrácejí schopnost spolu mluvit, měl pravdu? Je tohle velký problém dnešní politiky?

VD: To je dlouhodobý problém. Prostě tady vždycky byly obstrukce. Musíme si uvědomit, že hlavním úkolem opozice je říkat – my bychom to dělali jinak. Problém je, že to, co je podstatné, se těžko lidem vysvětluje. Takže se většinou reaguje na nějaké rychlé dění a ta vystoupení pak nemají příliš velkou váhu.

Co přinese rok 2024 z pohledu české ekonomiky. Jaký tam bude nejsilnější moment?

FP: Tak nejsilnější moment by měl být, že se skutečně ustálí růst cen. Vychází to z řady prognóz. Také reálné mzdy by měly růst a tím by měla vzrůst i spotřeba domácností. Takže z tohoto pohledu by to měl být impuls pro ekonomiku. Proti tomu ale jsou jiné vlivy, které zase tu ekonomiku můžou tahat dolů. Zahraniční poptávka, Německo atd. Nicméně z pohledu těch domácností by to mělo být přeci jenom trochu lepší.

Co česká politika? Co ji čeká?

VD: Já nejsem dobrý prognostik, takže nechci říkat, co jak přijde. Já bych spíš mohla říct, jak bych si představovala politiku. Mě mrzí, a silně to vnímám ve srovnání se zahraničím, jakým způsobem vypadá naše školství. Jak se zmenšují možnosti pro rozvoj vědy, pro možnost dosáhnout i na menší granty. A jestli tady nedojde k obratu a k pochopení toho, že školství je to základní, tak to bude špatné. Je tady potřeba vytvořit prostor pro lidi, kteří něco umí a něco chtějí dělat, aby neutíkali pryč. Protože ti lidé, kteří teď procházejí tímto školstvím, budou vydělávat na důchody. Budou rozhodovat a budou určovat, jak bude ČR perspektivní.

FP: Souhlasím. Pokud nebudeme mít dostatečně kvalitní lidský kapitál, tak se nebude umět ani vládnout, ani nebudeme mít co exportovat a budeme na sebe všichni naštvaní, že to tady nefunguje. Musíme mít kvalitní vysoké školy, mezinárodně konkurenceschopné. Na tom všem je potřeba dlouhodobě pracovat. Bez lidského kapitálu není prosperita.

Celý díl si můžete pustit na videu, audio přehrávači v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.