Rozpočet pro školství je jenom hra s čísly. Vláda dokazuje, že vzdělávání nemá jako prioritu

Šel byste do stávky, být i dnes ředitelem školy?

Já obecně stávky nemám příliš rád, ale musím říct, že tentokrát bych asi váhal. Nakonec možná asi ne, ale udělal bych spoustu věcí jako občanský aktivista, třeba vysvětlováním v takovémto podcastu.

Školské odbory rozeslaly do škol letáky s heslem: „Nebojujeme za sebe, ale za naše děti.“ S tím souhlasíte? Je to opravdu boj za děti?

To jednoznačně. Pan ministr se to občas snažil prodávat tak, že učitelé stávkují za své platy, a přitom jsou jediní, kdo dostali přidáno. Ono s tím přidáváním to také není tak, jak se úplně říká, ale učitelé opravdu stávkují především kvůli podmínkám pro své děti, které mají svěřené, protože školství se teď chystá výrazně snižovat kvalitu, a to tím, jak se na něm šetří.

Jakým způsobem se má ta kvalita výuky snižovat? A kde se šetří?

Vláda si do svého vládního prohlášení, jako ostatně všechny předchozí vlády, napsala, že školství je velmi důležité. Když se ale podíváte na investice, které dáváme do školství k poměru k HDP mezi zeměmi OECD, to je mezi vyspělými zeměmi, kam chceme patřit, tak od roku 2021 zase klesáme. Byli jsme Popelkou, dotáhli jsme to alespoň těsně pod průměr, a teď zase jdeme dolů.

Ministr Mikuláš Bek (STAN) nicméně vyjednal pro ministerstvo školství plusový rozpočet na příští rok. O ty čtyři miliardy víc. V původně navrženém rozpočtu měl mít asi o 11 miliard míň než letos. Ani to mu nepřiznáváte k dobru? Je i tak ten rozpočet na školství podstřelený, jak doslova řekl šéfredaktor Práva Petr Šabata?

Ano, bohužel je podstřelený. I když se teď říká, že se našly ještě na poslední chvíli nějaké miliardy a že je to hrozný úspěch. Ono totiž pokud uděláte „bububu“ jako ministr financí a podstřelíte to o 30 miliard a pak to milostivě dorovnáte plus minus k nule, tak tohle není investice do vzdělanostní ekonomiky, jak pan premiér Fiala říká ve svém restartu Česka.

Takže podle vás to celé byla čirá strategie od ministra financí, hra s čísly?

Podle mého je to strategie a ukazuje to, že vláda nemá školství jako prioritu. Obranu máme jako prioritu, řekli jsme si, že dáme dvě procenta a dáme dvě procenta. Tady jsme na nule. Ale k tomu je potřeba říct, že ve školství jsou mandatorní výdaje. Děti chodí do škol každý den. To není jako dálnice, jejíž otevření nebo prodloužení můžete posunout o pět let. Navíc nám vzrostl počet školáků o 28 tisíc. To znamená, že musíte přidat pedagogy, a to stojí nějaké peníze navíc.

Do toho se promítá inflace. Školy jedou na nějaký plyn, elektřinu, mají provozní výdaje. Takže i když pomineme platy, ať už pedagogů nebo nepedagogů, tak zkrátka tyhle náklady stoupají. A pokud rozpočet držíte nastejno, a přitom vám přibývají děti, tak je logické, že vám ty peníze budou chybět.

Za vším je tedy malý rozpočet ministerstva. Učitelé ale často argumentují i tzv. PHAmaxy, které prý tu kvalitu výuky sníží. O co jde?

Ještě k tomu rozpočtu, on není úplně malý. Příští rok to je 269 miliard. Ale zkrátka na ty výkony, které má, to nestačí. A k těm PHAmaxům - to je jeden z nástrojů, kterým se ministerstvo snaží tu díru, která tam evidentně je, zalátat. A opravdu se dotýká přímo kvality výuky. PHAmax znamená „počet hodin maximálně“ - je to od roku 2020 změněný systém financování, kdy nedostane škola částku na každého žáka, ale má na jednu třídu určitý počet hodin, na který dostane peníze.

Máte třeba dáno, že musíte odučit 20 předmětů, ty tam zařadíte, ale ještě vám v PHAmaxu zbývají třeba další 4 hodiny. A ředitel je může využít na zdvojenou výuku, nebo nějakou třídu rozdělit napůl.

A těch hodin tedy ubývá, a to je tedy to ohrožení kvality výuky?

Ano, šetříme PHAmaxy u základních škol o šest procent, u středních škol o 15 procent, což už je poměrně významné. Ale není to jediné. Je tam těch nástrojů, kterými se po částech nenápadně ta velká díra látá mnohem víc.

Takže opravdu v té stávce nejde o platy učitelů?

Ne, nejde. Učitelé by v této fázi souhlasili se zmrazením. To, že jim slíbila vláda víc, než jim ve skutečnosti dá, to je taky pravda, ale v tuto chvíli o to opravdu nejde. Já jsem mluvil s mnoha řediteli i učiteli. Buď říkali, že jdou do stávky kvůli dětem, že se opravdu kvalita výuky snižuje a jim není jedno, v jakých podmínkách pracují a co to pro děti znamená. A za druhé mi také mnozí řekli, že opravdu nedokážou být v jedné škole se svými kolegy, nepedagogy, jejichž platy jsou skutečně na hranici životního minima.

Dokonce znám ředitele, který řekl, že už se stydí a bojí chodit na oběd, protože ví, kolik těm kuchařkám platí, a že jim teď bude muset ještě dvě procenta sebrat.

To je také často zmiňovaný důvod stávky – nejsou peníze pro nepedagogické pracovníky. Například v ČT řekla ředitelka Základní školy v Pardubicích Jana Smetanová, že u nich bere kuchařka od 17 do 22 tisíc a uklízečka začíná někde na 13 tisících. Je možné ještě těmto lidem krátit o 2 procenta platy?

Ano, třeba právě uklízečka je ve třetí platové třídě. A ta začíná v prvním roce práce podle tabulek ministerstva na 13 990 Kč. A to přitom máme minimální mzdu 17 600 Kč! A uklízečka musí pracovat nejmíň 15 let, aby se vůbec dostala nad tu hranici životního minima, pak má totiž nárok podle platové třídy na 17 660 Kč. A co se děje s tou uklízečkou, která má nižší plat, ale má právo na minimální mzdu? Ředitel školy jí to musí dorovnat z tzv. nadtarifů, což jsou peníze určené na odměny kantorům.

Asi nejen mě napadne, jak to, že už nebyla stávka těchto pracovníků dřív?

Protože ve školství je hrozně moc srdcařů, kterým jde o ty děti. Nejsou to prostě aktivisti, jsou to zodpovědní lidé, kteří úplně nechtějí dělat problémy. Proto ty školy fungují. Je to něco jako lékaři. To jsou dva kolosy, které fungují dlouhodobě, každodenně a společnost si na to zvykla, tak už tomu nepřikládá zas až takovou váhu. Bere to jako samozřejmost.

A vidíte tedy nějaké jednoznačné řešení?

Na rychlé řešení je v tuhle chvíli, obávám se, pozdě. Za prvé, vláda měla dát školství mnohem větší prioritu při rozpočtovém vyjednávání. A musí se udělat hlavně systémové změny. Máme tu třeba 20 procent dětí s odklady, průměr ostatních zemí je jen 5 procent. U nás tedy pětina dětí z ročníku nastupuje zbytečně o rok později do systému vzdělávání. A ten rok jim pak všichni platíme. Další otázkou jsou pak třeba poloprázdná učiliště. Reformou by se ušetřily velké peníze.

To je ale opravdu dlouhodobá reforma. A školy teď asi velmi rychle potřebují peníze. Takže co byste poradil ministru Bekovi?

Aby si na vládě prostě vyjednal mnohem větší prostředky.

Kolik?

Minimálně osm miliard.

Chuťovky můžete poslouchat také v našem audio přehrávači nebo v podcastových aplikacích.