Přijímačky digitalizujeme, ale testování dětí bychom měli spíš zrušit. Náš systém zadupe řadu talentů

Budou, nebo nebudou letos přijímačky v chaosu a ve stresu? Jak to podle vás dopadne?

Doufám, že po technické stránce nebudou, že to má Cermat připravené. Ono je to v podstatě nadstavba již stávajícího systému, takže to má připravené dobře, byť to bylo v relativně krátké době a narychlo. Jestli rodiče pochopí nový systém, to je samozřejmě otázka…

Nebudou mít rodiče málo času? Přihlášky se budou podávat od prvního do dvacátého února. Není dvacet dní málo na to se zorientovat?

Oni se můžou orientovat už teď, informační kampaň běží, jsou natočená videa a informace na jedné hromadě (vše na www.prihlaskynastredni.cz – pozn. redakce), v tom ministerstvo a Cermat úplně nezaspaly. Ale přiznejme si, co se děje. Máme jednadvacáté století, rok 2024, a my tady slavíme, že jsme přestali používat poštovní holuby a zavádíme si něco elektronického. No, je to pozdě, ale díky bohu za to…

Co říkáte na to, že se celé roky nic nedělo, ačkoliv všichni věděli, že přijdou silné ročníky středoškoláků a až po loňské krizi to najednou šlo změnit a během roku vše zdigitalizovat?

Já si pamatuji, ještě když jsem končil na pozici ředitele školy, tak Asociace ředitelů gymnázií podávala návrh ministerstvu na elektronizaci přijímacího řízení. To byl rok 2013. A deset let to tam leželo.

Co se tam s tím tedy dělo?

Na ministerstvu leží spousta věcí, tam jsou stoly s hlubokými šuplíky a tam se vejde mnoho věcí. Ale rozhodně, kdyby nenastala strašlivá demografická krize, utrpení minulý rok a erupce rodičovské nevole, tudíž voličské, tak myslím, že by to tam leželo doteď.

Je teď nový systém dobře připravený? Hlavně prioritizace škol, což je velká změna. Nebudou na tom zase biti žáci, kteří by se třeba dostali na všechny tři školy a pak by si mohli vybírat? Teď už prostě budou muset nastoupit na první zvolenou školu?

Systém je kompromis. Buďme ale rádi, je mnohem lepší než ten první. Jednak odpadají zápisové lístky, což byl poměrně středověký artefakt, už když se to zavádělo. Ale i prioritizace konečně lidi donutí, aby nedávali děti na školy, kam si myslí, že se dostanou, ale aby opravdu si mohli dát školy, na které by se skutečně dostat chtěli – minimálně tu první. Zároveň už během prvního kola se odhaduje, že se tak 90 % žáků do škol rozmístí. To minule vůbec nebylo, a to jsme dělali úplně špatně.

Slyším od rodičů často výtky, že budou moct podávat přihlášku jen na tři školy. Elektronický systém by určitě zvládl pracovat i s pěti nebo deseti přihláškami, to ostatně potvrdil i ředitel Cermatu Miroslav Krejčí. Proč to zatím nejde?

Ono se už teď říká, že letos je to celé testovací betaverze. Musí se to stihnout, tak se udělají tři školy. A uvidíme, jak to půjde. Zvažovalo se několik variant, mnoho poslanců ze školského výboru bylo pro pět škol. Jsou i lidé, kteří říkají, pojďme to udělat úplně neomezeně. Na druhou stranu, pak by ale mohlo na žádanější školy přijít i deset tisíc přihlášek. A ono se nepřijímá jen na základě Cermat testů, ale jsou i školní kola a osobní pohovory. A to už je pro ředitele problém, když se jim navýší počet uchazečů. Takže tohle bude ještě potřeba sladit.

Vidíte to tedy tak, že letos máme testovací generaci a v příštích letech budou zase přijímačky vypadat výrazně jinak?

Na mnoha setkáních, u kterých jsem byl, odpovídal pan ministr nebo ředitel odboru středních škol tak, že teď se to musí udělat tímto způsobem, aby se to stihlo. Ale že se rovnou uvažuje o změnách. Slíbili to i poslancům, když někteří trvali na pěti přihláškách. My v EDUinu se ale ptáme: „A co dál?“ Ministr slíbil, že jakmile se zvládne digitalizace, budeme se bavit o tom, jestli vůbec mají být jednotné přijímací zkoušky.

A připomenu, že když končil Robert Plaga jako ministr, tak bilancoval, co se mu podařilo, a co ne, tak řekl: „Chtěl jsem zrušit jednotné přijímací zkoušky, udělat z toho jiný systém. To jsem nestihl kvůli covidu.“

Právě. Například v Německu žádné testování nemají – děti jsou do škol rozmístěny podle dosavadních výsledků. A hlavně i v průběhu studia mohou přecházet na jiné typy škol podle toho, jak se jim právě daří. Buď na těžší školu, nebo naopak na snazší. Proč by něco takového nemohlo fungovat i v ČR?

Ono porovnávat se se zahraničím je ošemetné v tom, že každý národní systém je navázaný na celý systém vzdělávání, na nějakou národní historii, mentalitu či kulturu. Německo má extrémně flexibilní a prostupný systém, i když selektují relativně brzy, už okolo desátého roku.

Naopak ve školství se vzhlíží hlavně k systémům ve Skandinávii. Tam děti rozřazují zase co nejpozději, někdy v patnácti, šestnácti letech. Ale zase v Německu, když se někdo splete, tak má milion cestiček a spojovacích dveří, kterými může projít někam jinam. To my tady neděláme. U nás je to tak – dítě si vybere v patnácti, po třech letech to nezvládne a musí se vrátit zase zpátky na start. Takové Člověče, nezlob se. Má to strašný dopad na mentalitu dětí, když se jim to nepovede.

Druhá věc je, že mnoho západních států bere školství jako veřejnou službu, která má poskytnout každému dítěti úplně maximální rozvoj. Náš přijímací systém ale takto nefunguje. My stavíme překážkovou dráhu s co nejhustšími a co nejvyššími překážkami, aby je co nejvíc dětí nepřelezlo, abychom mohli tleskat těm několika málo, kteří to přelezou. To je úplně opačná mentalita, než bychom potřebovali.

Máte pocit, že ten systém zadupe hodně talentů?

No jednoznačně. Když se podíváte na kritérium, které porovnává, koho jsme vybrali jako potenciálně výborné studenty v přijímacím řízení a díváte se, jak dopadnou u maturitní zkoušky, tak to přijímací řízení se potkává s predikcí toho, jak na tom za čtyři roky budou, zhruba v padesáti procentech. To znamená, my neumíme podle stávajícího systému vybrat ty úplně nejlepší. My bychom měli hlavně přemýšlet, jak úplně každému poskytneme maximální rozvoj. Každý bude součástí naší společnosti, takže společnosti se vyplatí do toho investovat.

Takže to můžeme uzavřít tak, že když digitalizujeme přijímací řízení, tak začínáme měnit systém od paty, nikoliv od hlavy, je to tak?

My nic zásadního neměníme. My jsme pouze změnili logistiku. My jsme vyměnili poštovního holuba za internet. To je jediné, co jsme v tuto chvíli udělali.