Nepopulární Fialově vládě nezbývá než doufat, že jí budou okolnosti více nakloněny

Předseda opozičního hnutí ANO Andrej Babiš na plénu zdůrazňoval, že vláda ztratila důvěru lidí a tím i legitimitu. Opřít se v tom může i o průzkumy, které ukazují, že s výkonem ministrů a premiéra je spokojena maximálně čtvrtina občanů. A z toho pouhá tři procenta stojí za vládou bez výhrad.

Má se tedy vláda bát nízké popularity? Třeba průzkum CVVM ukázal, že za vládou pevně stojí jen tři procenta lidí a 22 procent jí důvěřuje částečně, naopak důvěru nemá u 72 % lidí. Co vyšlo vám ve STEMu?

Nám v září vyšla podpora 21 procent, což je vzhledem ke statistické chybě v podstatě stejné číslo. Co je ale důležitější, je nějaký kontext. Na jaře to bylo ještě 26 nebo 27 procent, vloni touhle dobou se důvěra pohybovala kolem 30 procent. Takže ten pokles je signifikantní a je zřejmý.

Je pravdou, že nedůvěra současné vládě je vůbec nejvyšší od doby, co se něco takového sleduje. Až na moment pádu Nečasovy vlády. Takže je to asi výjimečná situace…

Nečasova vláda byla ještě míň populární, jestli má tahle 21 procent, tak ta Nečasova měla jen kolem 17 procent, na druhou stranu i Babišova vláda v konci vládnutí během covidu měla asi 26 procent. Takže Andrej Babiš byl sice velice populární se svojí vládou ze začátku, ale potom, i kvůli covidu a zastavení růstu ekonomiky, přestal být populárním, musel dělat nějaká opatření a to ho nakonec stálo post ministerského předsedy ve volbách.

Co konkrétně dostalo vládu do těch aktuálních čísel?

Kromě toho, že vládnout v souběhu krizí není jednoduché, ani v ČR, ani jinde, tak si myslím, že hodně důležitým faktorem je zrušení superhrubé mzdy, na čemž se podílela ODS spolu s ANO. V předchozím období to znamenalo 150 miliard a teď vláda pálí strašně moc energie na to, aby byla schopna nějakým způsobem tuhle díru sanovat. Druhá věc je, že vládne pět stran, a vláda se tak snaží vyjednat nějaký kompromis uvnitř, ale už jí nezbývá síla na to, hledat oporu u veřejnosti – to jsme viděli u vládního balíčku. A do třetice se mluví o špatné komunikaci. Když ale nemáte co dobrého komunikovat, tak je to těžké.

Utíkají vládě voliči na druhý břeh? Co ukazují průzkumy?

Vládě trochu odcházejí voliči. Vládní strany teď mají v modelech v průměru 38 procent, vyhrály se 43 procenty. Malá část lidí utekla k hnutí ANO, určitě ne k SPD, víc voličů ale zvažuje neparlamentní strany a část říká, že nepůjde k volbám vůbec. Pořád ale zůstávají ty volební bloky dost zakonzervované.

To aktuální hlasování o nedůvěře vládě – má nějaký vliv na vládu? Nebo je to jen opoziční divadlo?

Je to spíš dlouhodobá strategie. Není to první pokus, nemůže ani nějak uspět a opozice tím ukazuje, že je tvrdá, nesmlouvavá, ale ve skutečnosti přitom brání vládě vládnout a přijímat zákony. Vidíme nekonečné seriály toho, jakým způsobem se tam pořád diskutuje – Andrej Babiš se předhání s Tomiem Okamurou o prvenství v nejdelším proslovu. A důležitým aspektem taky je, jak se ta různá politická vystoupení sestříhají a jak krátká videa pak plní sociální sítě.

Takže takové PR opozice?

Kombinace strategie a PR.

Má vláda v té druhé půlce mandátu ještě možnost přilákat zpět voliče, posílit důvěru – hlavně v kontextu jak krizí, tak i nastávajících volebních let? Příští rok máme evropské, ale i krajské volby a pak už zase sněmovní.

Vládě vlastně nic jiného nezbývá. Na druhou stranu je třeba říct, že ani výsledných 43 procent z minulých voleb, což byl tehdy poměrně velký úspěch, už by teď pravděpodobně nestačilo. Teď vládě nezbývá nic jiného než uskutečnit reformy, ten balíček a trochu doufat, že okolnosti jí budou víc nakloněny. Ono pro vládu je jedno, za co může a nemůže. A to v tom dobrém, ale i špatném smyslu. Okolnosti jí buďto nahrávají, nebo ne, a to je zcela zásadní věc.

Takže v podstatě každá vláda by v tuto dobu měla tak špatné vyhlídky a špatnou důvěru lidí?

Vzhledem k čtyřletému cyklu vláda první rok zjišťuje, kde jsou kabinety a kde se má scházet, druhý rok musí naplánovat ty změny, třetí rok je musí nějakým způsobem prosadit a čtvrtý rok se chystá na volby, jak jsme řekli, máme do toho teď troje volby, takže okamžik na to, něco udělat se zkrátil a je minimální. Navíc opozice nehodlá ustoupit ani v nejmenším detailu, takže je to takový nesmiřitelný boj. Problém je, že i když se role obrátí, tak to bude to samé, a stále nám tu upadá politická kultura i schopnost se dohodnout. Což pro zemi není vůbec dobré.

Neměl by být ten postup jiný? To znamená, v opozici se chystám na roli ve vládě, připravuji si změny, zákony, a když se mi podaří dostat se do kabinetu, už mám rovnou co schvalovat?

Tak to bychom asi všichni chtěli, i učebnice o tom takhle hovoří, můžeme jim v tom držet palce, ale tak to prostě není. Vy se připravujete na převzetí moci a pálíte na to veškerou energii, no a když pak už vládnete, tak to musíte nějak ukoulet.