Máslo na hlavě máme všichni. Obchodní řetězce jsme chtěli všude

Jak je možné, že po mnoha měsících, co se bavíme o drahých potravinách, stále nevíme, kdo potraviny předražuje?

On generální viník vlastně není, protože každý z těch článků výroby a prodeje potravin má svá specifika. Ceny a náklady se mění jak v průběhu času, tak podle jednotlivých typů komodit. Navíc máme na trhu sto padesát tisíc druhů potravin, a v tak velkém množství se velmi těžko hledají nějaké principy. Musíme vzít jen nějaký sektor a z něho ještě část, tam možná něco rozklíčujeme. Ale obecně platí, že tu jednoduše není dobrá struktura zemědělství, potravinářství ani maloobchodu.

Neměla už vláda, ministerstvo zemědělství, nebo antimonopolní úřad tedy nějaké segmenty rozklíčovat?

Antimonopolní úřad to letos udělal. Šetřil pět sektorových částí potravinářského trhu, nedospěl ale v podstatě k žádnému zásadnímu závěru. Základní konstatování bylo, že všichni byli schopni promítnout vyšší náklady do svých cen. I když zazněla procenta, kdo promítl více či méně, nedal se z toho určit viník.

Máme konkrétní případ, který zdokumentovala Agrární komora. Sýr Jadel, dodaný do obchodního řetězce za 19,20 Kč, který se tu prodával za 51,90 Kč. Tam přeci lze mluvit o nějakém viníkovi, o nepřiměřené marži, nebo ne?

Samozřejmě, opticky to vypadá, že k tomu zásadnímu navýšení došlo v maloobchodu. Ale i maloobchod má své náklady. Je potřeba dodat, že v nadnárodních sítích, které jsou terčem kritiky, se potraviny většinou prodávají levněji než jinde. My bychom tedy neměli mluvit o maržích - což je rozdíl mezi cenou, za kterou obchodníci nakoupí a za kterou prodají. Ale o ziskovosti jednotlivých hráčů na trhu. Pokud vím, tak ziskovost maloobchodní sítě, nadnárodních řetězců, ale i těch malých alternativních obchodů, se pohybuje stejně, jako v případě zemědělců. A stejně jako v případě potravinářů, liší se v jednotkách procent.

Jak je nicméně možné, že stejný produkt je v Německu levnější a u nás dražší?

To je dáno opravdu celou řadou faktorů. Největší roli hraje struktura trhu. Německo je země, která má osmkrát více obyvatel než my. Polsko má čtyřikrát více obyvatel. To znamená – když dodáte na trh více výrobků, můžete rozpočítat náklady na větší množství jednotlivých kusů. Když se podíváme po zemích EU, tak vidíme, že malé země, mají potraviny obvykle dražší než ty velké.

Ale zase Němci mají dražší pracovní sílu, dražší nájmy apod. To by přece mělo rozdíly vyrovnat?

Ale zase mají velkou konkurenci. Velký trh znamená i velké množství jednotlivých subjektů výrobních, prodejních i zemědělských. A pak je potřeba říci, co je dědictvím minulosti, ale i současnosti a koneckonců aktuálně i Greendealu. To jsou byrokratické překážky v podnikání při výrobě potravin. Když u nás chcete postavit malá jatka, tak je to mnohem větší problém než postavit rodinný dům. A pokud máme takové legislativní prostředí, které komplikuje vstup nových subjektů na trh, tak pak se nelze divit, že tu není konkurence.

Všechno začalo už za komunismu, kdy se likvidovali menší zemědělci, vznikala JZD, to samé v potravinářském průmyslu. A do toho sem po listopadu vpadly řetězce. Často se za jejich množství obviňují různé vlády, ale skutečností je, že to, na jakém pozemku se postaví, o tom rozhodovaly obce, ne stát. Takže, když se to vezme kolem a kolem, svým způsobem máme máslo na hlavě všichni.

Jaká je tady podle vás kultura obchodních řetězců? Třeba prezident Agrární komory Jan Doležal řekl v Interview ČT24: „My se tady setkáváme s nekalými obchodními praktikami typu výhrůžky vylistováním, nucený podíl na reklamě, nucený podíl na slevových akcích.“ Opravdu nejsou právě řetězce těmi viníky? Nekazí jejich praktiky trh?

Samozřejmě každý článek má své rezervy a metody, které možná jsou na hranici etického chování. Ale je potřeba říct jednu zásadní věc, která se v naší zemi neustále omílá a není to pravda. Zemědělci nejsou dodavatelé do obchodních řetězců. Mezi zemědělcem a prodejcem je obvykle výrobce potraviny, a to také není jediný článek. Jsou tu velkosklady, balicí firmy apod. Takže my bychom se spíš měli věnovat situaci potravinář-obchodník než zemědělec-obchodník. Skutečností ale je, že zemědělci jsou opravdu vůči odběratelům v nevýhodné pozici.

Dobře, tak co s tím vším, aby v ČR opět klesly ceny potravin na nějakou přijatelnou úroveň?

To řešení není ani rychlé, ani snadné. Zásadní je, změnit strukturu našeho trhu, vytvářet takové podnikatelské podmínky, aby lidé chtěli podnikat v zemědělství, aby chtěli vyrábět potraviny a aby vytvářeli prodejní sítě, které budou alternativou k těm nadnárodním obchodním řetězcům.