Jak uzdravit nemocného muže Evropy? Vláda má šanci se předvést a uklidnit veřejnost

Jak jsou na tom české domácnosti se spotřebou? Utahují znovu kohoutky?

V zásadě to, co vidíme od roku 2021 je, že reálná spotřeba domácností klesá. Ten trend už se sice trošku zastavil, ale ještě nevíme, jak to půjde dál. A jsme v tom v rámci Evropy dost výjimeční, protože jsme jedna z mála zemí, kde domácnosti už dva roky kontinuálně šetří.

Takže se dá na druhou stranu říct, že rodinám stoupají úspory?

Ano, ale jen menší části rodin. Těm s vysokými příjmy. Úspory se teď dlouho držely na covidové úrovni, kde ale vystřelily abnormálně vysoko. Před covidem lidé ušetřili měsíčně kolem 11 až 12 procent. Teď jsme na 18 procentech. Ono to nezní jako moc, ale pro ekonomiku je to dost zásadní. Ale je důležité si uvědomit, že to jsou ty vysokopříjmové domácnosti, na které shodou okolností cílila většina vládních opatření posledních tří let. Hlavně zrušení zdanění superhrubé mzdy. To byl asi hlavní balík peněz, který šel na vysokopříjmové domácnosti. Ukázalo se, že místo toho, aby ty peníze rodiny daly do spotřeby, tak nějakou část ušetřily a šetří stále. Hlavně pod dojmem špatných zpráv, které se poslední dva roky objevují.

A jak je to s domácnostmi, které neušetří vůbec nic, které žijí z ruky do úst?

Je to přibližně třetina všech domácností. Teď poslední půlrok to číslo stagnuje, ale v průběhu energetické krize se jejich počet výrazným způsobem navýšil. A to jsou domácnosti, které vlastně všechno utratí. Jejich spotřeba na koruny samozřejmě taky vzrostla, protože jim nic jiného nezbývalo, prostě musí nějakým způsobem topit, musí nakupovat potraviny atd. Ale vysokopříjmovým domácnostem vzrostly i úspory.

Jak se to tedy promítá do celkové ekonomiky? Jak to ovlivňuje právě hrubý domácí produkt?

Nižší spotřeba jednoduše vede k nižšímu HDP, protože se vyprodukuje míň zboží a služeb, které se tady koupí, což teď vidíme na celkové stagnaci ekonomiky. Německý list Die Welt nás proto označil za nemocného muže Evropy.

Musím ale dodat, že svoji roli hraje i export. Protože naše zboží můžou kupovat buďto české domácnosti, nebo v zahraničí. A když naše zboží kupují v zahraničí, tak to také zvyšuje české HDP. I tahle oblast ale stagnuje. Takže tady máme kombinaci stagnace exportu a poklesu domácí spotřeby. Výsledkem je mírný pokles HDP.

Mluvme tedy o roli vlády v celé věci. Třeba bývalý prezident Václav Klaus Primě CNN řekl, že vláda si, co se týká ekonomiky, počíná beznadějně. Změny jen tak „šolíchá na povrchu“. A navíc dodává, že za hodně může i zelené šílenství. Tak co vy na to, může za tu situaci vláda?

Je takové pravidlo, že Václav Klaus nemá pravdu. Zelené šílenství za to rozhodně nemůže. Co se týče cen energií, které vystřelily všude na světě, my jsme na tom byli hůř kvůli plynu z Ruska, takže jsme museli šetřit více než jinde. A to byl určitě jeden z aspektů, který ovlivnil celkovou atmosféru v ekonomice. A to, že jsme neudělali reformu v energetice, to je asi otázka všech předchozích vlád. Ale co bych vyčítal této vládě, je nesprávná komunikace opatření, což vytváří dojem, že se děje něco horšího, než se ve skutečnosti děje. Lidé nejsou schopni informace vstřebat a předpokládají to nejhorší. To je jeden z problémů.

A druhý, jak jsem už naznačil, třeba zrušení superhrubé mzdy a vlastně i ty plošné stropy na ceny energií pomohly víc bohatším než lidem chudým. Podobně teď poplatky za zelené energie (POZE). Tady mám obavu, že to znovu přinese špatnou náladu do ekonomiky. Vláda se opět nezabývá tím, na koho to nejvíc dopadne. Jestli by nebylo rozumnější první megawatthodinu zatížit trošku menšími poplatky než ty další. Lidé by navíc měli i motivaci víc šetřit a nezasáhlo by to tolik nízkopříjmové domácnosti.

Říkáte, že vláda špatně komunikuje a vytváří se dojem, že se děje něco horšího, než se děje. Ale inflace klesá pomalu, jsme v recesi, máme jedny z nejvyšších cen energií v Evropě, nemluvě o cenách potravin. I premiér nám ukázal, jak se nakupuje v Německu levněji. Tak nemají lidé oprávněně strach?

Ale na druhou stranu proti tomu třeba nezaměstnanost je velmi nízká, i důchodcovské domácnosti jsou na tom relativně dobře díky valorizacím, ty byly poměrně štědré. Takže někteří mají oprávněné obavy, někteří nemají oprávněné obavy a nejde se na to dívat plošně. Domácnosti jsou extrémně rozdílné. Je tu opravdu 30 procent domácností na hranici chudoby, ale pak tu máme vysokopříjmové domácnosti, které zase extrémně spoří.

Takže zásadní otázka zní, jak restartovat ekonomiku? Kde vidíte řešení?

Jsou to cílená opatření, která nejsou tak drahá pro státní rozpočet a pozitivní myšlení do vysokopříjmových domácností, aby se nebály utrácet.

A když budeme konkrétní? Jaká cílová opatření?

Tak vláda se má teď třeba šanci předvést s tím, jak bude znovu zavádět do cen energií poplatky POZE. Zda se to pokusí alespoň trošičku nastavit tak, aby nízkopříjmové domácnosti platily trochu méně. O tom se teď zrovna rozhoduje. Mám trošku obavy, že resorty, které to mají na starosti - Energetický regulační úřad, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí - se málokdy zabývají těmito dopady na různé typy domácností, tam jsem lehce skeptický, jestli se to povede.

A co se týče všeobecného optimismu, minimálně zaměřeného na ty vysokopříjmové domácnosti, které nám skutečně velmi šetří, tak to je asi otázka komunikace vlády a premiéra. A ta zatím bohužel nejde tím správným směrem.