Čtyřiatřicet let svobody: Líbivá hesla nestačí. Politici ztratili důvěru a nezvládli budovat stát

Když to vezmu po dekádách – jak byste nazvala třeba jedním přívlastkem politiku 90. let?

Jeden přívlastek asi nezvládnu. Já bych řekla, že to byla tvorba a zároveň v nějaké podobě destrukce. To znamená, tady bylo potřeba vytvořit aktéry, bylo potřeba vytvořit politické síly. Proto mi nepřišlo divné, že třeba Václav Klaus z Občanského fóra potom vytvořil ODS. Ty politické strany tady byly na místě, bylo nutné, aby vznikly. Zároveň to bylo období, kdy lidé hodně věřili, že se budeme moci posunout dál a že to je začátek něčeho pozitivního. A byla v to velká důvěra.

Jeden sociologický průzkum ukázal, a sledoval to dlouhodobě, že asi tak do roku 1995 lidé věřili, že prostě tvrdá práce a vzdělání přinese úspěch. A pak ta víra začala velmi výrazně klesat. Lidi nějak pochopili, že realita je trochu jiná. Že tvrdá práce a vzdělání přináší úplně jiné věci, třeba kontakty.

To bylo poměrně rychlé vystřízlivění. Troufla byste si najít největší politickou chybu těchto let?

Největší chyba asi byla v tom, že jsme neočekávali, co budeme vytvářet. Lidé neměli představu, co je demokracie. Představovali si, že budou plné supermarkety a těch se koneckonců dočkali. Ale neočekávali, že musí být nějaké vyvažování moci, jaká je role politických stran a především, jaká je role těch institucí, které dohlížejí na stát. Tady se privatizovalo 90 procent státního majetku, ale dohledové instituce, které by toto měly nějakým způsobem kontrolovat, rozhodně nevznikaly jako nezávislé, tedy bez politického vlivu. Naopak, byla snaha buďto zpomalovat jejich vytváření, anebo je obsadit. Státní aparát prošel velkou transformací, ale zároveň vznikly okamžitě různé agentury, které z toho jako kdyby vyňaty, nicméně byly stále pod politickým vlivem. Prostě se nebudoval stát, který má mít nějakou funkci!

Pak přišlo milénium, tedy roky 2000 – 2010? Byli tehdy politici alespoň trochu na dobré cestě k nějaké politické kultuře třeba po vzoru Velké Británie? Nebo jsme se toho ani nedotkli?

Toho jsme se příliš nedotkli. Samozřejmě politická kultura vždy záleží na dané zemi. Já se moc ráda dívám na záběry z britského parlamentu, protože tam je v tom přítomný i ten anglický humor, ale má to prostě jistá pravidla. Tady přibližně od roku 2000 jsem často opakovala, že se zhoršuje politická kultura, hubne politika. A to jsem si nedokázala představit, co bude v roce 2010. Ale nemějme to za zlé jenom politikům. To je i mediální prostředí nebo role sociálních sítí. Dnes už nějaký hlubší rozbor nikoho nezaujme. Kdežto když někdo řekne - tihle jsou zloději, oni to jenom rozkradli - tak tomu rozumí všichni. Přitom není jasné, o co jde. Lidé si zvykli reagovat na tato hesla a politici ta hesla používají. Bohužel mám pocit, že jim občas i věří, tudíž politiku podle těch hesel dělají. To už je pak mnohem větší průšvih.

Vy jste se tím už dotkla toho třetího období naší politiky, těch posledních čtrnácti let. Dá se říct, že těmto rokům vlastně dominovalo hnutí ANO a Andrej Babiš? Opanoval svým způsobem českou politiku, nebo to je přehnané?

Já si nemyslím, že by ji opanoval. Respektive myslím si, že se tam spousta jiných uskupení vlastně zhroutila. To nebylo nějaké opanování, že by národ najednou viděl mesiáše, ale problém byl ten, že úplně vymizela nebo velmi zeslábla jiná forma politické kultury. Třeba se hodně bojovalo za nějaké ideje a mluvilo se o tom, že musíme volit někoho, abychom nevolili zlo. Ale zároveň se dozvíte, že nakonec se mluví i o koalici ODS a ANO. Takže lidé přestali věřit slibům. A to si myslím, že je největší problém české politiky, protože lidi přestali věřit v politiky, v autority, nevěří, že se posouváme nějakým rozumným směrem.

Jakou roli mají v politice sociální sítě? Můžou částečně odbourat nedůvěru v politiky? Mohli bychom o svobodu přijít? A čemu se věnovat místo líbivých hesel?

Pusťte si celý díl dnešních Chuťovek z ekonomiky a politiky na videu, poslouchat můžete i v audiopřehrávači v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.