Bavit se jen o tarifech lékařů je málo. Bez reformy se budou protesty opakovat

(Rozhovor vznikl těsně před tím, než premiér Petr Fiala ve čtvrtek 30. 11. nabídl lékařům 9,8 miliardy korun na navýšení mezd na rok 2024 v rámci úhradové vyhlášky. Zabývá se však dlouhodobými a systémovými problémy ve zdravotnictví.)

Stávku zdravotníků reprezentuje třiatřicetiletý gynekolog Jan Přáda, nově také viceprezident České lékařské komory a také mluvčí sekce mladých lékařů Monika Hilšerová. Jak se jim podle vás daří komunikovat požadavky lékařů?

Oni opravdu poukazují na velmi vážný symptom, kterým je neefektivita zdravotního systému. Ta se projevuje v tom, že mladí lékaři musejí sloužit dlouhé přesčasy, pracují za relativně nízké finanční ohodnocení a celkově ten systém péče a dokonce i systém vzdělávání lékařů vlastně nefunguje dobře. Ono se o tom už v minulosti několikrát mluvilo, ale neustále se vracíme ke stejnému problému.

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se lékaři dostanou k tomu, že budou muset protestovat?

Pravděpodobně ano. Už jenom demografická změna – každým rokem lékařům přibývají další dvě procenta pacientů, které musí obsloužit. Starších lidí nám přibývá, ale ubývá nám lékařů. Požadavky na ně logicky budou narůstat a některé nemocnice to řeší tím, že lékaře přetahují na další úvazky, tak aby pokryly dostupnou péči. Samozřejmě není to skoková změna, ale covid tomu také nepomohl. Zlomem byl přílepek k zákoníku práce o legalizaci přesčasů. To byl asi už jen spouštěč.

Ministerstvo zdravotnictví podle náměstka Václava Pláteníka nabídl lékařům na posledním jednání 8,5 miliardy na odměny a zároveň pětiprocentní navýšení tabulkových platů. Jaká to byla nabídka? Je 8,5 miliardy málo, nebo je to dostatečné?

Řekl bych, že to není úplně zanedbatelné, něco to samozřejmě udělá pro mnoho lékařů. Ovšem ten systémový problém to nevyřeší. Takže ať už to je tedy osm miliard nebo deset, tak spíše jde o to, jak oni to budou vnímat, co bude pro ně osobně zadostiučiněním.

S čím by tedy ministerstvo muselo přijít, aby byli lékaři podle vás spokojení?

Já se domnívám, a je škoda, že to v té diskusi nezaznívá, že to je nějaká dlouhodobá vize, jak vylepšit fungování zdravotnictví. A to je něco, co opravdu v Česku neřešíme. Bohužel s tím stárnutím populace to na nás jednou přijde a nemělo by se tak mluvit jen o navýšení tarifů. Protože i když tohle udělají, tak za dva za tři roky budeme zase zpátky tam, kde jsme byli. Takže tam já jsem bohužel spíše skeptický v tom, že se dopracujeme k nějakému dlouhodobému řešení skrze tyto protesty.

Vy jste studoval a působíte i dál v Americe. Když to srovnáte, v čem je jejich zdravotní systém jiný?

Ve Spojených státech mladí lékaři velmi dlouho v rámci rezidentury dostávají velmi průměrný až podprůměrný plat. U kolegů třeba v Kalifornii to je něco kolem šedesáti tisíců dolarů před zdaněním ročně. To je plat, na který si sáhne víceméně každý středoškolák. Takže oni opravdu jako rezidenti tam nejsou dobře placení.

A ještě si navíc za studia platí a později třeba musí splácet půjčky, které si na to vzali, je to tak?

Ano, platí si za studie. Takže tam mladí lékaři nemají nějaké vynikající postavení. Oni ho získají v době, kdy dokončí residenturu, a potom si polepší třeba pětinásobně. Takže vlastně vědí, že odměnou jim bude naprosto fantastický plat v době, kdy budou skutečně hotovými lékaři. To v Česku už taky do jisté míry platí, ale z velké části je to tím, že seniorní lékaři u nás ještě chodí do vlastních klinik nebo mají vlastní úvazky někde dál než jen v nemocnici.

Třeba Kanada to vyřešila tak, že ti, kteří pracují ve veřejném zdravotnictví, tak nesmějí mít úvazky v soukromém sektoru, ale dává špičkové platy. Jsou tedy země, které si uvědomují, že není úplně zdravé, když někomu platíme za dvě práce, ale on si to de facto dělí.

Vesměs všechny strany v ČR, tj. jak lékaři, tak odbory i ministerstvo se shodují na tom, že v ČR je příliš hustá síť nemocnic. A tu nezvládáme obsloužit. Čeká nás podle vás rušení nemocnic, nebo je to něco, čeho se vlády bojí?

Je to skvělé, že se to téma otevírá. Máme hustou síť akutních nemocnic, takových těch nonstop provozů, což nemusí vést úplně k té nejvyšší kvalitě. Doporučoval bych ale, aby se nerušila dostupnost péče pro chronická onemocnění. Takže my nesmíme například rušit nemocnice pro typické chronické pacienty třeba s diabetem, kteří jsou odkázáni na ambulance v těchto nemocnicích, protože jiného praktického lékaře nemají. A nesmíme zapomínat na to, že 70 % české populace nežije v krajských městech. A opravdu slučovat péči do největších měst znamená zhoršování dostupnosti.

My máme 156 akutních nemocnic. Kolik z nich by bylo potřeba zrušit?

Nemám úplně číslo, ale třeba Dánsko prošlo takovou reformou a tam to stáhli asi na třetinu původního počtu. Ale to znamená, že také posílili primární péči. Takže to, že něco zrušili, tak kompenzovali tím, že zvýšili dostupnost například geriatrické péče. A právě to je jeden z těch oborů budoucnosti. Protože mnoho starších pacientů má více onemocnění a my skutečně musíme hledat cestu, aby pacient nechodil po několika různých specialistech, ale aby právě geriatr řešil jak jejich bolest, tak vysoký krevní tlak i třeba diabetes apod. Ta péče pak bude kvalitnější i v menším počtu zařízení. Souvisí s tím i lepší dělení kompetencí, aby lékař nemusel dělat třeba tolik administrativy.

Co by měl dělat ministr zdravotnictví Válek, aby zastavil protesty lékařů?

My v českém zdravotnictví řešíme akutní problémy, a to je i metafora toho, jak řešíme nemoci, až když je pozdě. My potřebujeme prevencí řešit problémy, které by mohly nastat. Skutečně by stálo za to říct dobře, otevřelo se téma efektivity zdravotnictví, my do Vánoc nevyřešíme celý systém, ale pojďme dát hlavy dohromady, jak vyřešit několik hlavních problémů. Jeden z nich je primární péče - to, co dělají doktoři s pacienty, které znají osobně, jaké mají kompetence, kolik hodin za týden slouží, zdali je to dostatek nebo ne. Máme pracovní skupinu na ministerstvu, která se tomu věnuje, naposledy se setkala v roce 2021. Potom geriatrická péče, tam se před pár měsíci rozhodlo, že do toho nepůjdou peníze, a to se nám bude vracet. Budeme mít totiž opět velkou poptávku po akutní péči. A pak třetí priorita, kterou bych doporučil, je digitalizace, propojování informačních systémů. To, že to nefunguje, nás stojí nejen spoustu času, ale i desítky miliard korun ročně. Ale bohužel odborná veřejná debata zatím ani v jedné z těchto oblastí neprobíhá.