Čech vyrazil jako turista do Afghánistánu. Člen Tálibánu ho prováděl zámkem

Košťál uvedl, že by si přál navštívit všechny státy světa, zatím zavítal do 123. „Afghánistán je rozhodně zajímavá země, ve spoustě věcech kontroverzní, jiná než ostatní,“ vyjmenovává důvody, proč se rozhodl zvolit právě tuto destinaci. „To, jak tam lidé uvažují a jak se chovají, je podle mě otázka spíše kulturní než náboženská. Afghánistán se hodně liší od jiných zemí, kde jsou sunnitští muslimové, a právě to mě lákalo,“ dodává Košťál.

Nejvýraznější rozdíl shledává český cestovatel v kmenovém uspořádání společnosti, kde například komunity v horských údolích žijí prakticky odděleny od ostatních. „Ve věcech jako je rodina, dědické právo, co mají dělat ženy, co muži, jak funguje ekonomika, se hodně liší, je to svět sám pro sebe,“ míní Košťál.

„Spousta lidí zvenčí si navíc neuvědomuje, že Afghánistán je multinárodní země; většinu tvoří Paštuni, ale je tam i velká skupina Uzbeků, Tádžiků a Hazárů, které všichni nenávidí,“ konstatuje. Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiopřehrávači v článku.

Dostat se do Afghánistánu, který se může jevit jako uzavřená země, přitom není tak složité, jak by se mohlo zdát. Hlavní je zařídit si vízum, což bylo podle Košťála snadné, protože zaměstnanci afghánské ambasády v Praze byli milí a nápomocní. Samotná cesta do Kábulu vede v řadě případů přes Dubaj.

Košťál si v Afghánistánu vytyčil tři hlavní cíle, a to hlavní město Kábul, Herát a Mazár-e Šaríf. Venkov vynechal i kvůli bezpečnosti. „Dostal jsem hned na začátku dvě upozornění – abych po setmění už nevycházel ven, protože to by pro cizince nemuselo být úplně bezpečné; a abych se mezi městy přepravoval pouze letecky a nevyužíval autobusy, které by také nemusely být bezpečné,“ připouští Košťál.

Aby odboural veškerá další rizika, vyhýbal se i diskuzím na politická témata a řečem o Američanech a Tálibánu. „Dříve jsem pracoval na manažerské pozici, takže umím pět minut mluvit a vlastně neříct nic konkrétního,“ usmívá se Košťál s tím, že mu jeho zkušenosti při debatách s místními velmi pomáhaly. Důležité podle cestovatele je dát najevo dobré úmysly a být přátelský.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU PAS A PUSU NAJDETE ZDE

Obraz, který na západě o Afghánistánu máme, je podle Košťála v lecčem zkreslený. Ani se zákazem hudby to prý není tak žhavé. „Když jsem byl v areálu jednoho hradu, tak mě oslovila dívka, která neměla zakryté ani vlasy, říkala mi, že studovala, což tedy teď nemůže, protože je to zakázané. Nabídla se mi však jako průvodkyně a v rámci toho uzavřeného prostoru neměla strach mě jako muže oslovit,“ vzpomíná Košťál na jeden ze zážitků.

Na zcela jiného průvodce narazil Čech na samém konci cesty, kdy ho jinou památkou shodou okolností prováděl velitel lokální jednotky Tálibánu se samopalem na zádech. „Ocitl jsem se s tálibánským ozbrojencem v zámku o 150 místnostech – a v tu chvíli jsem se sám sebe ptal, jestli musím skutečně všechno vidět,“ uvedl cestovatel.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Pas a pusu“.