Vedra, záplavy. Na prudké změny klimatu nezbude než se adaptovat

Loňský rok 2024 opět v Evropě překonal dosavadní rekord z roku 2023 a byl nejteplejším zaznamenaným rokem na starém kontinentu. Rekordně teplý rok byl na téměř polovině území, a to především ve střední, východní a jihovýchodní Evropě.

Takový je hlavní výsledek zprávy o Evropském stavu klimatu za rok 2024, kterou vydaly Copernicus Climate Change Service (C3S) a Světová meteorologická organizace (WMO).

„Tato zpráva zdůrazňuje, že Evropa je nejrychleji se oteplující kontinent a zažívá vážné dopady extrémních projevů počasí a klimatické změny. Každý další zlomek stupně zvýšení teploty je důležitý, protože přináší další rizika pro naše životy, ekonomiky a planetu,“ uvedla ke zprávě generální tajemnice WMO Celeste Saulová.

Kromě vysoké průměrné roční teploty přinesl loňský rok v Evropě také řadu extrémních projevů počasí. Největší dopad měly na Evropu povodně, které byly těmi nejrozsáhlejšími od roku 2013. Téměř na třetině evropské říční sítě byl loni překonán nejvyšší povodňový stupeň.

Silné bouřky a záplavy ohrozily v Evropě odhadem 413 000 lidí a nejméně 335 lidí přišlo v jejich důsledku o život. Škody způsobené těmito živly během roku 2024 se odhadují na nejméně osmnáct miliard eur (452 miliard Kč).

Jedny z nejsilnějších povodní zasáhly na podzim také středoevropský region včetně území Česka, kdy s sebou silné dlouhotrvající srážky přinesla bouře Boris. Významné povodně postihly na konci října také španělský region Valencie. Během nich byly zaznamenány národní srážkové rekordy a velká voda si tehdy vyžádala 232 obětí na životech.

Hlavním faktorem častějších ničivých záplav byla loni velmi vysoká teplota moří, která se pohybovala například ve Středozemním moři o 1,2 °C nad dlouhodobým průměrem. Teplý a vlhký mořský vzduch, který se častěji dostával nad evropskou pevninu, tak generoval velké množství srážek. V západní Evropě byl například zaznamenán jeden z deseti nejvlhčích roků od roku 1950.

Světová zpráva IPCC o klimatu navíc již dříve přinesla informaci, že v posledních třech desetiletích byl zaznamenán nejvyšší počet povodní za posledních 500 let. Evropa přitom patří k regionům s největším předpokládaným nárůstem povodňového rizika.

Rekordně teplý rok 2024 s sebou samozřejmě přinesl i častější horké počasí během letních měsíců. Celkově byl zaznamenán druhý nejvyšší počet dní s vysokou tepelnou zátěží a tropickou nocí v historii měření. V průměru byla navíc v Evropě téměř polovina dní mnohem teplejších, než je dlouhodobý průměr, a 12 procent dní bylo vůbec nejteplejších v historii pozorování.

Nejvíce zasaženým regionem byla jihovýchodní Evropa, kterou v červenci postihla dosud nejdelší zaznamenaná vlna veder v tomto regionu trvající 13 dní.

Vlny veder jsou v posledním desetiletí v Evropě výrazně intenzivnější. Horka, která v letních měsících přinášejí, mohou organismus vystavit tepelnému stresu, a tak mít výrazně negativní vliv na zdraví.

Podle zprávy IPCC porostou teploty v Evropě rychleji než ve zbytku světa, čímž se i zvýší četnost a intenzita extrémního horka v létě. Při globálním oteplení o 1,5 stupně by to mohlo mít za následek až 30 000 úmrtí ročně souvisejících s vedry.

V kontrastu s tím ubývá dní s teplotami pod bodem mrazu. Přibližně na 70 procentech evropské pevniny byly v roce 2024 zaznamenány méně než tři měsíce s mrazovými dny. Jedná se o největší oblast v historii pozorování.

Teplejší léta a mírnější zimy mají za následek také významný úbytek ledovců. Ve všech evropských regionech došlo v roce 2024 k jejich ztrátě. Ledovce ve Skandinávii a na Špicberkách v roce 2024 zaznamenaly nejvyšší míru úbytku své hmotnosti v historii, přičemž průměrná tloušťka ledovců klesla až o 2,7 metru.

Ledovce odtávají také mimo Arktidu. V Alpách zmizelo během posledních 25 let kolem 40 procent horských ledovců a významná ztráta byla zaznamenána i loňský rok.

Klimatickým změnám, které na evropském kontinentu probíhají, se bude nutné stále častěji přizpůsobovat. Přestože je Evropa regionem nejvíce zasaženým současnou klimatickou změnou, její dopady mohou být i díky snahám o efektivní adaptační opatření zmírněny.

V současné době má například již více než polovina evropských měst specializované plány adaptace na změnu klimatu, což představuje povzbudivý pokrok oproti zhruba čtvrtině měst v roce 2018. Také podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě dosáhl v roce 2024 rekordní hodnoty 45 procent.

Bohužel Česko je v tomto ohledu značně pozadu, protože zde chybí mnoha obcím i krajům systematický přístup k rizikům extrémního počasí. Podle dat webového portálu Fakta o klimatu je navíc v případě využití obnovitelných zdrojů Česko s 15 procenty na úplném chvostu pořadí států Evropské unie.

„Přizpůsobení se klimatickým změnám je v tuto chvíli nutností. WMO a její partneři zintenzivňují úsilí o posílení systémů včasného varování a klimatických služeb, aby pomohli společnosti být odolnější. Dosahujeme pokroku, ale musíme jít dál, rychleji a společně,“ dodala Celeste Saulová.