V Arktidě chybí led o rozloze více než dvaceti Českých republik

Letošní zima zatím nepřeje arktickému mořskému ledu. Jeho rozsah se dostal na historické minimum pro toto období. Během posledního týdne, kdy byla ztráta opravdu extrémní, byla jeho hodnota o zhruba 1 700 000 km2 nižší, než je průměrná hodnota z let 1981–2010. Jen pro představu, Česká republika by se do tohoto území vešla více než 20krát.

Přestože aktuální ztráta mořského ledu je opravdu extrémní, jeho nedostatek byl významný po celou letošní zimu. Podle US National Snow and Ice Data Centre (NSIDC), který má na starost sledování tohoto jevu, byl rekordně nízký rozsah arktického mořského ledu zaznamenaný i v prosinci 2024 a v lednu 2025 byl historicky druhý nejnižší. Například Hudsonův záliv v Kanadě, který obvykle zamrzá již na začátku prosince, byl pokrytý ledem až teprve na jeho konci, a to ještě s mnohem menší vrstvou, než je běžné.

Vědci za současným stavem vidí především abnormální teplotní podmínky. Vzhledem k faktu, že loňský rok 2024 byl globálně nejteplejším v historii instrumentálního měření, není pravděpodobně moc překvapivé, že je světový mořský led v tak špatném stavu.

Během letošní zimy bylo navíc možné sledovat nadprůměrně vysoké teploty v celém arktickém regionu. Například v některých oblastech Aljašky a Grónska byla průměrná teplota ve vyšších vrstvách atmosféry v lednu až o 8 °C vyšší oproti normálu let 1991–2020.

Dalším činitelem je bezpochyby i teplota světových oceánů, která rovněž v loňském roce dosáhla rekordních hodnot. Souběh mimořádně vysokých teplot vzduchu v Arktidě i vysokých teplot vody v Severním ledovém oceánu tedy brání dostatečné tvorbě mořského ledu během zimního období.

Ke snížení tvorby nového ledu se však přidává další faktor, kdy dochází v letním období také k výraznějšímu tání staršího ledu. Kromě toho, že se jedná o další příčinu celkového úbytku mořského ledu v Arktidě, má to i velký dopad na místní ekosystém. V oblasti staršího ledu totiž mají svůj domov volně žijící živočichové, jako je plankton, řasy, korýši nebo tuleni.

Ubývání arktického mořského ledu je dlouhodobější problém a je jedním z největších dopadů současné globální změny klimatu. Arktida ztrácí v průměru 500 000 km2 ledu za dekádu, což je zhruba 12 % ztráty v porovnání s normálem 1981–2010. Od roku 1979 navíc zmizely celkově bezmála dva miliony km2 ledu, což je oblast o téměř stejné velikosti jako Aljaška.

Na základě současných závazků zemí k omezení emisí skleníkových plynů se předpokládá, že globální teplota do konce tohoto století dosáhne nárůstu o 2,7 °C v porovnání s předindustriálním obdobím (před rokem 1850). Podle aktuálně vydané studie v odborném časopisu Science by však tento scénář dramaticky změnil podobu Arktidy.

„Arktida se otepluje čtyřikrát rychleji než zbytek planety. Při globálním oteplování o 2,7 °C budeme v této oblasti svědky mnohem extrémnějších dopadů než jinde, včetně letních období bez mořského ledu, zrychleného tání grónského ledovce, rozsáhlého úbytku permafrostu a extrémnějších teplot vzduchu. Tyto změny negativně ovlivní infrastrukturu, komunity, ekosystémy a divokou přírodu,“ uvedla členka výzkumného centra NSIDC a hlavní autorka studie Julienne Stroeveová.

Arktida tedy může na konci 21. století vypadat naprosto jinak, než jak ji známe dnes. Probíhající změny mohou navíc Zemi ovlivnit globálně, ať už vlivem na klimatický systém nebo světové oceány.

„Naše studie ukazuje, že lidstvo je schopno již dnes vymazat z povrchu naší planety celou krajinu,“ sdělil další spoluautor studie, profesor polárního výzkumu na univerzitě v Hamburku Dirk Notz.

„Bylo by dobré, kdybychom si tuto sílu a s ní spojenou odpovědnost začali více uvědomovat, protože budoucnost Arktidy je skutečně v našich rukou,“ dodal.