Klimatolog: Před 30 lety se vědcům smáli, že přehánějí. Teď se scénáře naplňují

„První zpráva IPCC, která vyšla v roce 1990, již předpokládala věci, které se dnes potvrzují. A to i přesto, že ta zpráva byla označována jako hodně alarmistická,“ připomněl klimatolog.

„Teď se to stává realitou,“ dodal s tím, že stav posledních pěti, šesti let je ještě o něco horší, než scénáře předpokládaly.

„V té zprávě bylo uvedeno, že se do roku 2025 zvýší teplota o 1 °C – a kolem této hranice kolísá globální teplota už od roku 2015,” zmínil Tolasz pro Novinky jeden z příkladů, co přesně se stává realitou.

A jaké další konkrétní změny se ukázaly?

V první hodnotící zprávě IPCC klimatologové konstatovali jako prokázané, že se na Zemi projevuje skleníkový efekt, který je způsoben lidskou činností. Uvedli významný nárůst skleníkových plynů v ovzduší: oxidu uhličitého, metanu, chlor-fluorovaných uhlovodíků a oxidu dusného.

Varovali, že zvyšování koncentrace těchto látek v atmosféře povede k zahřívání zemského povrchu, což povede k nárůstu hlavního skleníkového plynu, kterým je vodní pára – takže proces oteplování se zacyklí. Okamžité snížení emisí CO2 o 60 procent by podle jejich tvrzení z roku 1990 zachovalo jeho koncentrace na tehdejší úrovni.

„Tyto dohady růstu koncentrací CO2 za předpokladu stejných nebo nižších emisí – reálně jsou vyšší – jsou zajímavé. Podle těchto odhadů z roku 1990 bychom měli být příští rok na 400 ppm (částic na jeden milion), kam jsme se dostali už před pár lety,” konstatoval Tolasz pro Novinky.

A to podle něj právě proto, že emise nezačaly klesat tak, jak bylo požadováno.

Co se týká nárůstu teplot, vědci už v roce 1990 varovali, že při zachování stávajícího objemu emisí během 21. století budou průměrné roční teploty stoupat o 0,2 až 0,5 stupně Celsia každých deset let, což je větší nárůst než za předcházejících 10 tisíc let.

I toto podle Tolasze platí. Ale jsme naštěstí jen na dolní hranici. Podle Goddardova střediska pro kosmický výzkum (GISS, laboratoř střediska NASA) za období 1991–2000 průměrně teploty narostly o 0,39 °C, průměr za období 2001–2010 je už 0,61 °C a po období 2011–2018 už činil celkový nárůst +0,77 °C.

„Což odpovídá těm 0,2 °C za deset let, když si výše spočítáme rozdíly mezi posledními desetiletími,” vysvětlil Tolasz. Před rokem 1990 byly nárůsty nižší.

Proč je to „jen” dolní hranice? „Obecně platí, že nové výzkumy ukazují nižší citlivost klimatu na CO2, než se přepokládalo – kupříkladu se podcenila role ukládání tepla do oceánů,” uvedl. To je podle něj sice dobrá zpráva pro globální teplotu, ale nikoli pro oceán.

Když se podíváme na oceány, tak vzestup hladiny moří klimatologové před 29 lety odhadli na 3 až 10 centimetrů každých deset let, 20 centimetrů v roce 2030 a 65 centimetrů na konci 21. století.

„Zde nemám k dispozici aktuální data, ale ještě v 5. zprávě IPCC (2013) se uvádí vzestup o 30 až 80 cm za 100 let. Nedomnívám se, že by se vzestup od té doby nějak zpomaloval,” poznamenal Tolasz.

Lidé podle Tolasze již nyní začínají dopady klimatických změn pociťovat a vnímat je jako problém. „V okamžiku, kdy s tím budou souhlasit voliči, politici se přizpůsobí,“ míní klimatolog.

Základem boje proti změnám klimatu by tak mělo být snižování spotřeby, k čemuž prý může přispět každý.

„Největší problém, který souvisí s klimatem, je spotřeba. Spotřeba energie a spotřeba zboží. Proto je žádoucí snižovat svou vlastní spotřebu,“ popsal recept na udržitelný vývoj. „Převážíme zboží zleva doprava a zprava doleva. To jsou věci, nad kterými se musíme zamyslet,” doplnil.

Odborník zároveň odmítl tvrzení zástupců tuzemského průmyslu, kteří často tvrdí, že snižování emisí se rovná zničení průmyslové výroby a celkové uskrovnění se.

„Od roku 1990 emise snižujeme a já nemám pocit, že bychom kvůli tomu nějak výrazně chudli,“ řekl. Připomněl také, že snížení emisí Evropa docílila mimo jiné přesunem výroby do Asie.

S tím souvisí i dosažení tzv. uhlíkové neutrality. To je podle klimatologa reálné u států „bohatého severu”, skeptičtější je ohledně rozvíjejících se oblastí Asie, Afriky a Jižní Ameriky.

„Nyní se těžko odhaduje, co bude z hlediska technologií a populace za 30 let,“ popsal klimatolog důvody, proč vědci připravují scénáře budoucího vývoje ve více variantách. „To není proto, že bychom používali jiné sady klimatických modelů pro každou variantu, ten klimatický model je stejný, ale liší se to v emisním vývoji,“ dodal s tím, že proměnnými jsou například vývoj populace, spotřeby či zalesnění, respektive odlesnění.

Již dnes je možné v Africe vidět, že lidé nejsou schopni se změně klimatu přizpůsobit, a proto se stěhují. Typickým příkladem je podle českého klimatologa Sýrie, kde došlo k podcenění situace a dnes se tam již lidé nejsou schopni zemědělsky adaptovat.

„Na druhou stranu, lidstvo zatím vyřešilo jakýkoliv problém,“ zůstává Tolasz optimistou.