Bouřky na Velikonoční pondělí zasáhnou jih Čech a Vysočinu

Nárazy větru mohou dosahovat hodnot do 70 km/h, ojediněle i více. Odhady velikosti krup nepřesahují 2 až 3 cm. Nejextrémnější odhady modelů počítají se srážkovými úhrny kolem 25 až 35 mm.

Během odpoledne se začnou postupně tvořit slabší přeháňky v oblasti Šumavy a jižních Čech. První bouřky by se podle většiny modelů měly objevit přibližně po 17. hodině na severu Rakouska, těsně u hranic s Jihočeským krajem. Další přeháňky nebo slabší bouřky se mohou tvořit i v oblastech Písecka.

Nejvýraznější bouřky zasáhnou zejména jižní části Jihočeského kraje a Vysočiny kolem 20. hodiny večer. Panuje na tom velká shoda numerických modelů.

Dojde k organizaci bouřek do větších shluků či linie, která bude během první poloviny noci postupovat od jihozápadu na severovýchod. Nejsilnější bouřky se objeví kolem 21. hodiny kolem Jindřichova Hradce a Jihlavy.

Některé modely ukazují další ohniska v okolí Hradce Králové a dále směrem ke Krkonoším.

Praze by se bouřky měly vyhnout, i přesto panuje mírně zvýšená šance kolem 20.hodiny. Jak se budou bouřky během noci na úterý přesouvat dále k východu, bude jejich činnost postupně slábnout.

Podmínky, které budou během pondělního večera nad naším územím panovat, nevylučují bouřky supercelárního charakteru.

Vliv na projevy či nebezpečnost daných bouřek by to mít nemělo. Supercela je relativně běžným subtypem bouřkového spektra, jež patří do koloritu našeho klimatu podobně jako duha, halové jevy či sněhová bouře.

Pravdou však je, že za většinu škod připisovaných silným bouřím mohly často právě bouře supercelárního typu.

Supercela je speciální typ konvektivní buňky, tedy vertikálně mohutného oblaku, který vykazuje dlouhodobější vertikální rotaci vzestupného proudu neboli mezocyklóny.

Tyto bouře vznikají díky kombinaci různých meteorologických jevů, a to například změnou směru a rychlosti větru s výškou, tedy střihem větru. Dalším parametrem je tzv. helicita, zjednodušeně veličina určující pravděpodobnost, že vzestupné proudy, které napájejí bouřku, budou mít tendenci rotovat.

Bouřka se stává supercelou až ve chvíli, kdy se na ní vytvoří tzv. mezocyklóna, což je rotující vzestupný proud. Kolem něj se celá bouře otáčí a tím často stoupá i její nebezpečnost.

Ve Spojených státech jsou tyto typy bouřek zodpovědné za většinu tornád. Je vhodné uvést, že i v USA je většina tornád slabší intenzity kolem F1 až F2 a pouze menší procento tornád dosahuje síly F3 až F5. 

Na našem území je predikce supercel mnohem složitější. Je to dáno zejména povahou terénu, který může mít významný vliv na reálné hodnoty některých parametrů, například již zmíněný střih větru. Vítr se stáčí jinak na planinách než poblíž hor. V některých případech může v blízkosti hor střih větru zesilovat a vytvářet lokálně vhodnější podmínky pro tvorbu rotujících bouří.

Pokud mluvíme o podmínkách vhodných pro výskyt supercel, nikoliv však o jednu jedinou supercelu, pak máme na mysli takové prostředí, kde některé bouřky mohou vykazovat rotaci.

Většina modelů se shoduje jen na průměrné až mírně zvýšené energetické podpoře pro vznik bouřek. Tato energie se měří v j/kg a predikované hodnoty jsou v rozmezí 600 až 800 j/kg.

Jen malé procento modelů počítá s hodnotami vyššími. Hodnoty převyšující 2500 j/kg bývají spojené už se skutečně významnými bouřkovými situacemi. O povaze bouřek však nerozhoduje jen dostupná energie. Podobně jako automobil potřebuje k provozu kromě benzínu i olej, potřebují i bouřky další složky, aby se staly nebezpečnými.

V takovém případě se sleduje střih větru. Ten bude během dne ve vrstvě 0 až 6 km stoupat na hodnoty kolem 17 m/s. Tento parametr je stále v běžných hodnotách, ale k večeru může stoupat až na 20 m/s. Takto výrazný střih větru by s dalšími bouřkovými parametry mohl již napomáhat vzniku i bouří supercelárního typu.

Pro vznik supercel jsou výhodné podmínky s velmi vysokou dostupnou energií CAPE v řádu několika tisíců j/kg, ale slabším střihem větru. Na druhé straně existuje i varianta s méně výraznou dostupnou energií, ale zato s velmi turbulentním prostředím, kde se vítr s výškou prudce stáčí a rotace se tak může projevit i na mnohem menších bouřkách a vzácně i silnějších přeháňkách. Pak hovoříme o tzv. mini-supercelách.

To, že může bouřka být supercelou, lze poznat podle jejího odklonu od proudění. Na radaru se většinou bouřka pohybuje směrem doprava od směru postupu ostatních bouřek. V případě severozápadního postupu se bouřka bude radarově stáčet mírně k jihu. V případě jihozápadního postupu mírně na východ. Pravidlo nicméně není stoprocentní.