Ztráta čichu je pro některé vinaře existenční problém. Pomohlo by přednostní očkování

Ve vůni pyrenejského bílého vína jsou cítit tóny exotického ovoce a čerstvých citrusů, ale sommeliérka Sophie Pallasová musí poté, co prodělala covid-19, těžce bojovat, aby jemný závan ananasu rozeznala. Stejně jako mnozí další i ona při nákaze koronavirem přišla o chuť a čich, pro ni jako profesionální ochutnávačku vína to ale byla černá můra a svůj vytříbený jazyk a nos pak musela znovu tvrdě trénovat.

„Bylo to jako ocitnout se v černé díře. Děsivý pocit, úplně ztratit tak důležitou věc,” popsala Pallasová své pocity ze ztráty čichu a chuti. Víno jí v té chvíli nepřinášelo žádný pocit, zážitek ani potěšení. „Jediné, co jsem byla schopná vnímat, byl alkohol a kyselost,” vzpomíná.

Příběh této sommeliérky ukazuje, že pandemie může pro některé profese znamenat skutečně existenční ohrožení a netýká se to jen vinařů a sommeliérů, ale třeba i šéfkuchařů, výrobců parfémů či čokolády a dalších, pro něž jsou vytrénovaný čich a chuťové pohárky nezbytným pracovním nástrojem.

Francouzský vinařský průmysl si kvůli tomu dělá starosti. Enologové, jako je například Pallasová, jsou totiž odborníci s potřebným vzděláním, kteří vinařům pomáhají v klíčových fázích výroby, jako je destilace, míchání nebo lahvování.

Svaz enologů mezi svými členy udělal průzkum, v němž odpovídalo 2600 lidí. Z těch, kteří prodělali covid-19, více než třetina uvedla, že nemoc ovlivnila jejich schopnost dělat svou práci.

Šéf svazu Didier Fages řekl, že se sdružení obrátilo dopisem na prezidenta Emmanuela Macrona a premiéra Jeana Castexe s prosbou, aby sommeliéři a vinaři mohli dostat přednostně očkování proti covidu-19, což by jim v mnoha případech mohlo zachránit živobytí. Když profesionál ve světě vína ztratí čich a chuť, je to podle Fagese stejné, jako by hudebník přišel o svůj nástroj.

Pallasová se snažila svůj drahocenný nástroj získat zpět tréninkem. Co chvíli v kuchyni čichala ke koření, vanilkovým luskům a kávovým zrnům, aby se její nos opět naučil rozeznávat pachy. Teď už základní vůně ve víně pozná zase snadno, jemné podtóny jí ale stále dělají potíže.

Podobné drama a boj s necitlivým nosem zažívá i výrobce šampaňského Charles Philipponnat, kterého loni v říjnu lékaři museli kvůli těžkému průběhu covidu-19 na týden uvést do umělého spánku. Po probuzení zjistil, že jeho drahocenné smysly jsou zčásti ty tam. Během rekonvalescence si 58letý vinař, jehož láhve se prodávají až za 600 eur, uvědomil, že rozeznat vůně ve víně je pro něj neobyčejně obtížné.

Aroma červeného ovoce nebo bobulí vnímat dokáže, tóny mandarinek nebo zralých citrusů ale ne. Letos na jaře to pro něj byla velká překážka ve chvíli, kdy se začalo s procesem tvorby cuvée pro nový ročník šampaňského a bylo potřeba namíchat několik vín dohromady. Ačkoli chuť a čich jsou z 90 procent zpět, vinař odhaduje, že mu bude trvat ještě nejméně půl roku, než se zase plně vrátí do kondice.