Článek
Lidové, hutné, domorodé a národní pití, ale žádný celospolečenský hit. Nebo se snad blýská na lepší časy?
Po vlně ochucených piv a různých druhů ginu totiž dobývá žitná bary a specializované obchody s alkoholem u našich severních sousedů. Naplněna do nezaměnitelných lahví a zasílána s příběhy rodinných tradic a o palírnách, kde se celé věky cení řemeslo, na etiketách vzala v poslední době ztečí i supermarkety. Das Korn, Nork, Vollkorn nebo Berliner Brandstifter (Berlínský žhář) – tak se jmenují staronové a nové značky.
„Žitná si získala nezaslouženě pověst laciné a obyčejné kořalky pro fyzicky pracující – dělníky a zemědělce, bezmála jako něco neplnohodnotného. Mladí lidé tudíž i dnes dávají přednost vodce, ginu, koňaku nebo jinému zahraničnímu alkoholu,“ přiznává Peter Pilz ze Svazu německých palíren žitné.
Za kvalitu se platí
Johann Damllmeyer zažil jednoho dne v hospodě v Brémách šok. Popíjel lihovinu, aniž by tušil, že je to žitná – a chutnala mu. Zbytečně doplácí na svou pověst poněkud podřadného alkoholu, řekl si. A tak se rozhodl spolu se sestrou Ann Kathrin a přítelem Larsem Gallingem, jehož rodina, kam paměť sahá, pálila, věci změnit.
Loni uvedli na trh značku Nork. „Je jemnější, vychytanější – tak aby dokázala zaujmout i fajnšmekry,” prozrazuje Johann Dallmayer jen to nejzákladnější, protože cokoli podrobnějšího snese označení „obchodní tajemství“.
Vyplatilo se. „Zaměřili jsme se na mladé z měst, kteří si za kvalitu rádi připlatí. Dnes dodáváme do klubů, na diskotéky, na svatby,“ vypočítává.
Trojice se ujala skomírající rodinné palírny Gallingových v Scheesselu, malé obci mezi Hamburkem a Brémami, přestavěla ji a už letos v létě rozšiřovala výrobu.
Fajnůstky hlavně pro sběratele
Žitná se postarala o vzkříšení palírny Sasse v Schöppingenu. Není to tak dávno, kdy jí zvonil umíráček. Tehdy vsadil Rüdiger Sasse na spásný nápad: „Musíme vyrábět režnou jako opravdu kvalitní grappu.” A tak nápoj „odpočívá“ několik let v sudech. Stal se natolik žádaným, že si mohou říci od dvaceti eur (520 korun) za láhev až po 350 eur (9100 korun) za patnáctiletou Bordeaux-Finish. O ty druhé stojí především sběratelé.
Pro Korn (česky „zrno“) platil v některých oblastech Německa už od 18. století Reinheitsgebot (předpis čistoty), který stanovil, že v základu pro výrobu této pálenky musejí být alespoň dvě třetiny žita a zbytek ječmene. Celoříšskou působnost získal předpis v roce 1906. Už tehdy předci Rüdigera Sassa provozovali živnost.
Rüdiger nepochybuje o tom, že žitná má jedinečnou výhodu. „Může se vykouzlit jemná jako vodka nebo aromatická jako whisky,“ vysvětluje.
Přesto Peter Pilz nehovoří o vítězném tažení režné, ale jen o návratu. Loni Němci koupili 50 miliónů lahví, o osm procent víc než předloni. Před dvaceti lety však toto číslo činilo víc než dvakrát tolik – 120 miliónů.