Žil na hradě Karlštejn 31 let, nyní odchází do důchodu s nezapomenutelnými zážitky

Na Karlštejn se ale Kubů dostal už o deset let dříve, a to jako průvodce. Poté byl zástupcem kastelána na Českém Štenberku a pět let sloužil jako kastelán na Březnici. Když se vrátil na Karlštejn do role už ne průvodce, ale kastelána, měl mnoho vizí, co změnit.

„Moje vize tenkrát byla taková, že musíme změnit systém prezentace hradu tak, aby ho návštěvníci nepoškozovali, protože do té doby se to dělo. Lidi se například podepisovali na stěnách, na hradbách, na nástěnných malbách anebo v kapli svatého Kříže! A ta je na světě jenom jedna. Olupovali zlacení mezi drahokamy, takže tuto nesmírně známou a krásnou památku vlastně vědomě ničili. To jsem změnil tím, že jsem nasadil časové vstupenky a povinnost rezervací pro každou skupinu nad 10 osob. A to se povedlo,“ usmívá se, přestože se tehdy ztratily tři drahokamy.

Málokdo si umí představit, v čem všem práce kastelána spočívá. Kromě toho, že musí řídit zaměstnance hradu a ukočírovat v průměru 230 tisíc návštěvníků ročně, pracuje neustále se sdělovacími prostředky, vytváří podmínky pro opravy, rekonstrukce a restaurátorské práce. Když napadne příliš sněhu, prostě odhazuje sníh. Výčet činností je nekonečný.

V každé pohádce na hradech straší a podle Kubů to není jinak ani na Karlštejně. „V každém objektu, kde jsem byl, jsem zažil něco nevysvětlitelného. Protože Karlštejn není obyčejný hrad, tak tady není jedna bílá paní, ale přímo 12 bílých paní. Ale možná jsou to duše těch zavražděných služebných, které zde v této budově ve sklepeních zavraždila Kateřina Bechyňová z Lažan, to byla manželka purkrabího kolem roku 1533. A to je historický fakt. A potom v lapidáriu v přízemí velké věže nám někdo zevnitř ťuká na stěnu, a my nevíme, kdo to je. Já jsem to slyšel už třikrát. Poprvé sám, podruhé sám a potřetí jsem tam měl skupinku asi pěti lidí a všichni jsme to slyšeli, takže je to něco, co si nedokážeme vysvětlit,“ říká tajemně Kubů a dodává, že bílé paní jsou vidět ve vitrážových oknech Císařského paláce ve chvíli, kdy naproti nim svítí měsíc. „Ty tabulky oken nejsou v jedné rovině, takže když naproti nim svítí měsíc, tak to dělá dojem, že se světla v oknech pohybují, že jsou to ty bílé paní.“

Kromě turistů z celého světa se na Karlštejn sjíždí i známé osobnosti. A to nejen ty české jako Pavel Vítek, Helena Vondráčková nebo Pavel Zedníček s manželkou, ale i zahraniční. „Hrad navštívily dánská i marocká královna. Anebo předseda italského senátu Pietro Grasso s manželkou,“ říká emeritní kastelán.

Z československých prezidentů byli oficiálně na Karlštejně jen Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Klaus.

Jaromír Kubů odchází do důchodu se slovy, že se mu bude stýskat, přestože za těch jednatřicet let měl ve svém zaměstnání dvě krize, kvůli kterým s prací málem skončil. Teď už se těší na práci na zahradě. Stěhuje se totiž s manželkou do Českého ráje, odkud pochází. „Já si myslím, že budu mít ještě docela hodně práce. Ale už to nebude takovej ten nervák, stres a strašná odpovědnost. Já si samozřejmě nestěžuji, protože mně v životě byla dána ta čest být tolik let kastelánem Karlštejna,“ ukončuje hrdě rozhovor.

Současný kastelán není na Karlštejně žádným nováčkem. Lukáš Kunst pracuje na hradě už 20 let, z toho devět let jako Kubův zástupce. „První, co vám vždycky vytane na mysi v takovýchto situacích, je skutečně velká odpovědnost, protože nespravujete obchodní dům, ale národní kulturní památku ze 14. století. To je jedna věc. Samozřejmě druhá věc je velká radost, je to pro mě čest, že jsem to zrovna já, kdo se zapíše do té dlouhé plejády správců, ať už to byli ti původní purkrabí nebo můj předchůdce pan Kubů,“ říká nový kastelán hradu Karlštejn.