Článek
Campeolova rodina nikdy nevlastnila na sladkou pochoutku patent, někdy se tak objevují informace, že se tiramisu podávalo nejdříve jako afrodiziakum v nevěstinci v italském Trevisu. V gastronomických kuloárech je však obecně za „vynálezce” dezertu považována právě rodina zesnulého restauratéra.
Byla to totiž Campeolova restaurace Le Beccherie, která začátkem sedmdesátých let minulého století dezert poprvé zařadila do stálého menu. A stejně jako mnoho dalších lidských objevů i tiramisu spatřilo světlo světa omylem.
Šéfkuchař Roberto Linguanotto chtěl připravit obyčejnou vanilkovou zmrzlinu, když se mu zatoulalo mascarpone do mísy s vejci a cukrem. Záhy si ale uvědomil, že směs nechutná vůbec špatně, a řekl o tom Campeolově manželce Albě.
Dvojice pak vylepšila recept piškoty namočenými v kávě a kakaem. Samotný název tiramisu pak pochází z italštiny a znamená v doslovném překladu „vyzvedni mě”.
Původně bez alkoholu
O smrti 93letého Campeola, jenž restauraci vedl od konce druhé světové války, informovala mezi jinými britská BBC, uznání vyjádřil i guvernér Benátek Luca Zaia: „Ztratili jsme další světovou osobnost z oblasti vína a jídla,” uvedl politik na sociálních sítích.
Nejlepší práce na světě? Rozhodně ano, říká tvůrce dezertů
S dezertem Campeolova restaurace sklidila velký úspěch a v roce 1981 se objevilo tiramisu v časopise Veneto, kde bylo označeno za jeden z nejznámějších italských dezertů.
Za desítky let vznikly po celém světě různé varianty tiramisu, některé z nich rovněž s alkoholem. Původní recept, který v roce 2010 certifikovala skupina Italian Academy of Cuisine, je ovšem bez alkoholu, dezert má být totiž vhodný také pro děti.