Článek
Martin Wallner a Tomáš Huber se znají už od školy. Vždy věděli, že by společně chtěli podnikat, ale chyběl nápad v jakém odvětví. Müsli bylo pro oba na začátku španělskou vesnicí, ale po více než čtyřech letech podnikání se ukazuje, že se jim evidentně podařilo najít díru na trhu. A pořádnou.
Pánové, střídejte se prosím v odpovědích libovolně, čtenáři by se stejně neorientovali, který z vás je který a váš projekt stejně táhnete společně za jedno lano. Tak pro začátek – jak dlouho vám trvalo přetavit nápad v realitu?
Seberealizaci jsme hledali už od školy, chtěli jsme podnikat v něčem, co by nás taky trochu bavilo. Tomáš měl firmu na reklamu a já jsem byl ještě na ekonomce. Pořád jsme přemýšleli a hledali. Podobný projekt fungoval nejdříve v USA, ale tam nevyšel. Pak bylo něco podobného ještě v Německu. No a nás napadlo, že bychom to s mícháním müsli zkusili, protože to tu vůbec nikdo nedělal.
Aha, začínáme politicky – tak dobrá, zopakuju otázku – jak dlouho vám trvalo přetavit nápad v realitu?
No vidíte to... Tak byl to přesně rok. Nápad přišel na jaře 2009 a přípravy trvaly rok, spustili jsme to v květnu 2010. Bylo to hodně příprav. Vyjma webu a grafiky zabralo nejvíc práce sehnat dodavatele. To je ale tak trochu samostatný příběh.
K tomu se dostaneme. Jak dlouho to trvalo, než přišla první objednávka?
První objednávky byly ještě ten den, co jsme to rozjeli.
To se dělá jak přesně?
Rozposlali jsme info mezi své kamarády a známé, že jsme to rozjeli, a pokusili jsme se tu informaci rozšířit přes sociální sítě.
Tak to vypadá na úspěch od samotného začátku…
A tak to zase ne. První léto, to byla naprostá bída. Teprve na podzim se objevila jiskřička naděje, že by to možná celé mohlo mít nějaký smysl z ekonomického hlediska. Tehdy jsme si také dovolili svého prvního zaměstnance – brigádníka. Prvním kopancem kupředu byly ale až první Vánoce, kdy jsme pochopili, že to má velmi slušný potenciál i jako vánoční dárek. Tehdy jsme také začali chápat, jak funguje PR a marketing, a pomalu jsme se do toho všeho začali nořit.
Müsli, které si zákazník vybere, dáváte do speciálních tubusů, které jsou dnes už docela známé. Dávali jste ho do něj už od začátku, nebo jste nejdřív zboží balili jen do nějakých krabiček či pytlíčků?
Ne ne, tubusy byly hned od začátku. Na těch jsme to také tak trochu postavili. Tam jsme si hodně vyhráli s grafikou.
Müsli se podnikatelská dvojice rozhodla dodávat výhradně v těchto tubusech. Stálí zákazníci si z nich prý už staví pyramidy.
Na jakou skupinu lidí jste na začátku cílili? Přece jen vaše zboží nepatří k nejlevnějším, což potenciální skupinu zákazníků značně zužuje.
Upřímně, na začátku jsme necílili vůbec nikam. Prostě jsme jen chtěli vykřičet do světa, že jsme to rozjeli, a počkat, až si to nějak celé sedne. Paradoxně tu byl asi opravdu hlad po nepřeslazeném a výživném müsli. Na českém trhu ho bylo jako šafránu.
Ale no tak, to chcete tvrdit, že nebylo v roce 2010 na trhu žádné kvalitní müsli?
To ne, bylo. Ale když mělo opravdu tu kvalitu, tak stálo stejně jako to naše. Jenže to mělo zase tu výhodu, že jste si ho mohl namíchat zcela podle sebe a svých chutí.
Neustále tu zdůrazňujete kvalitu, ale kde jste na začátku podnikání sháněli širokou škálu surovin, aby byly všechny kvalitní? Dnes to chápu, ale tehdy v tak malém objemu to muselo být skoro nemožné, ne?
Byl to vážně běh na dlouhou trať. Získávání dodavatelů pro nás byla asi největší výzva.
Jste oba z Prahy?
Jsme.
Jak tedy dva kluci z Prahy zjišťují, kdo produkuje co, jak určují kvalitu a navazují obchodní vztahy pomalu s farmáři?
Samozřejmě jsme hledali na internetu, ale tam nastal problém v tom, že mnohé mlýny, které produkují vločky, vůbec nemají internetové stránky. Využívali jsme tedy i různé katalogy a samozřejmě došlo i na to, že jsme sedli do auta a všechno jsme objížděli osobně. Všude se nám ze začátku smáli.
Proč konkrétně?
Přišlo jim to jako utopie – mysleli si, že náš nápad nemá žádnou šanci na úspěch. Prodávat vločky po internetu se jim zdálo jako absolutní nesmysl. No a za druhé jim přišlo množství vloček, které jsme od nich chtěli koupit, jako směšné. Byla místa, kde nám třeba ani nechtěli dva pytle vloček do auta vyskladnit, protože jim to přišlo jako zcela zanedbatelné množství. Nechtěli kvůli tomu třeba ani zapnout počítač, protože od nich se to vozí po kamiónech.
Předpokládám, že jste šli o dům dál.
Samozřejmě jsme chtěli najít takové partnery, kteří vyjdou vstříc našim potřebám. Pak se nakonec našlo i pár dodavatelů, kteří nás podrželi a prodali nám to v tom malém objemu. Musím ale říci, že s mnohými takovými jsme zůstali až do teďka a že se jim ta důvěra vyplatila. Nevyužili jsme je jen pro ten počáteční impuls. Pro některé z těch dodavatelů jsme teď už jedni z těch největších odběratelů.
Podnikatelská dvojice našla díru na trhu, teď se po čtyřech letech těžké práce těší z úspěchu.
Uveďte čtenáře do nějaké relace. Kolik jste měli dodavatelů na počátku a kolik jich máte teď?
V prvním půlroce jsme měli sortiment hodně omezený, takže to jsme byli třeba na deseti dodavatelích. Kolem prvních Vánoc už to ale mohly být zhruba tři desítky a teď je to přibližně 60.
To zní jako velký nárůst. Dokážete odhadnout, na kolikanásobku prodeje nyní jste? Zkuste porovnat průměrné prodeje po roce a po čtyřech letech.
Nevím, zda to odhadnu přesně, ale řekněme, že jsme teď zhruba na čtyřicetinásobku.
Říká se, že jeden nespokojený zákazník vydá za deset spokojených. Jak se s takovými vypořádáváte?
Musím předně říci, že pozitivní reakce od našich zákazníků byly na začátku to, co nás udrželo motivované. Zrovna ale nespokojení zákazníci byli od začátku naší prioritou. Na rovinu říkám, že jsou takoví, kterým se nezavděčíte nikdy, ti jsou prostě zásadně nespokojení. Je to jejich životní postoj. V jiných případech se nám to ale daří. Když je někdo nespokojený, snažíme se, aby se z něj stal rychle zákazník spokojený. I když je tam nebezpečí, že ho rozmazlíme a on si na to zvykne, tak musím říci, že to dlouhodobě stojí za to, nenechávat zákazníky nespokojené.
Můžete být konkrétní?
Třeba zboží zákazníkovi dorazilo domů a něco se stalo. Vypadlo mu dno a vysypalo se mu to anebo jsme třeba my naší chybou do směsi zapomněli dát něco, co si objednal. Někteří jsou v takovou chvíli i hodně nepříjemní. My ale v takovou chvíli reagujeme opravdu rychle – pošleme jim to, za co si zaplatili, a obvykle ještě něco navíc, jako omluvu. Když lidé vidí vstřícné jednání a pochopí, že se chyba nestala naschvál, tak často obrátí o 180 stupňů. A navíc nás pak i doporučí svým známým. To jsou pro nás příjemné chvíle.
Vyjma kvalitních vloček jste své produkty postavili na ovoci sušeném mrazem, že?
Ano, to předtím ještě na trhu nebylo. Rozjet v ČR tuto technologii je prakticky takřka nemožné, takže tohle stále ještě dovážíme. Ohlas byl ale opravdu velký.
Kolik máte v tuto chvíli zákazníků? Kolik lidí si od vás někdy koupilo aspoň jeden tubus?
Bezmála každý stý obyvatel ČR. V tuto chvíli máme skoro 100 tisíc zákazníků.
Nejexponovanější jsou prodeje před Vánoci?
Jednoznačně. V ty nejvytíženější dny jsme byli v loňském roce na jednotkách tisíců objednávek denně. Je to tak trochu šílenství, ale už víme, co čekat, a dobře se na to připravujeme.
Myslíte si, že je ještě kam se rozrůstat?
Pevně doufáme, že tohle číslo ještě není absolutní. Snad stále je, kam se rozšiřovat...