Z nebes se snesl do úzkých uliček a bojuje kvůli rodině

Jejich stroje stojí bez využití na zemi a oni jsou bez práce. Není to ale případ všech pilotů. Dvaačtyřicetiletý Nakarin Inta z Thajska se rozhodl, že v době, kdy nemůže létat, bude alespoň jezdit. Domluvil se s kurýrní společností a rozváží uličkami thajské metropole jídlo.

Za sebou má Inta zhruba čtyřletou praxi na komerčních letech. „Naše příjmy spadly zhruba o tři čtvrtiny, náklady na život zůstaly ale prakticky stejné, takže jsem si musel něco najít. Nemůžu tady jen tak sedět a čekat, jestli mi někdo pomůže,” říká odhodlaně Inta.

Stejně jako v mnoha ostatních městech po celém světě se během pandemie rozjel byznys s doručováním jídel před dveře zákazníků. Toho využil rovněž pilot a na své vlastní motorce začal rozvážet pokrmy.

Z doplňkového příjmu živí kromě sebe také manželku a čtyřletou dceru. „Musím bojovat. Kvůli svojí rodině. Mám dvě ruce, mám motorku a teď jsem prostě poslíček,” dodává Inta.

Stát se pilotem bylo už jeho dětským snem. „Cestovat po světě a potkávat se s lidmi, kteří se usmívají. To mě na tom lákalo,” vysvětluje Inta, který si jako pilot běžně vydělal v přepočtu zhruba 160 tisíc korun měsíčně. Dnes pokud vydělá 700 korun denně, považuje to za úspěch.

Inta rozhodně není sám, kdo se musí vyrovnat s výpadkem příjmu. Několik jeho přátel se rovněž „upíchlo” v doručovacích společnostech. „Znám jich minimálně padesát,” přiznává pilot.

K vidění jsou někdy poměrně nezvyklé situace. Někteří piloti si ještě před pandemií pořídili luxusní automobily, ve kterých nyní brázdí ulice s termoboxy. „Myslím si, že pandemií byl zasažen snad každý člověk na světě, ale podívejte se vedle sebe na svoje milované a bojujte kvůli nim a kvůli sobě,” dodává Inta, který zdůrazňuje, že je na svoji současnou práci hrdý, zároveň se ale těší do kokpitu letadla, kam by se mohl vrátit přibližně koncem prázdnin.