Youtuber Rosťa Kopecký odhaluje zákulisí letecké dopravy

Podcastové studio si Rosťa Kopecký zřídil v útulném podkroví bývalého statku na Velké Ohradě v Praze a vybavil ho stylově: stůl uprostřed místnosti obklopují sedačky z letadla Tupolev TU-154, které pocházejí z bývalého vládního speciálu. „Nabídl mi je jeden z fanoušků mého podcastu, a protože bydlel nedaleko odsud, neodolal jsem,“ zmiňuje.

Náš rozhovor navíc doprovází nahrávka, kterou pustil pro dokreslení atmosféry. Tiché hučení největšího dopravního letadla na světě, Airbusu A380, pořídil při vzácné příležitosti v kokpitu během letu z Portugalska do Francie.

Rosťův vztah k létání se poněkud překvapivě probudil až v dospělosti. Poblíž domova během jeho dětství nefungoval žádný aeroklub, a pokud jde o techniku, lákala ho vždy spíš ta sdělovací než dopravní. Letadlem poprvé letěl také až jako dospělý, ale ani to u něj ještě nevzbudilo o provoz na letištích velký zájem.

„Dostal jsem se k tomu díky jedné pracovní zakázce,“ usmívá se. Po maturitě na střední škole sdělovací techniky totiž začal pracovat jako střihač a později i jako kameraman, zpočátku jen na brigádách a potom na volné noze. Jeho život zásadně změnila zakázka pro pražské letiště v roce 2013.

„Točili jsme pro letiště video, které dokumentovalo rekonstrukci drah. Strávil jsem tam několik měsíců, poznal spoustu zajímavých lidí nejrůznějších profesí. Ukázalo se, že jsou mi mnohem bližší než kdokoli jiný, s kým jsem se pracovně potkával dosud,“ vysvětluje a vzápětí přiznává, že na letišti dokonce poznal svoji současnou manželku Jiřinu.

Nikdy ho nelákalo sednout si do kokpitu a zkusit pilotovat, a přesto ho svět letectví fascinuje. Stejně tak jeho manželka netrávila svoje pracovní dny ve vzduchu. Asi deset let pracovala v pozemních službách, nejprve u ČSA a poté zhruba stejně dlouho v různých pozicích jako pozemní personál pro Emirates. Teď pracuje na pražském letišti u Řízení letového provozu ve výcvikovém středisku. Kromě toho se rovněž podílí na produkci Rosťových podcastů.

První Rosťova zakázka pro pražské letiště se rozrostla na několikaletou spolupráci a jeho zájem o létání se brzy proměnil ve vášeň. Jakmile tedy smlouva po několika letech vypršela, neuměl si představit, že by se měl tak zajímavého prostředí vzdát.

„Chtěl jsem mezi všemi těmi lidmi zůstat. Zhruba v roce 2016 jsem si proto založil webové stránky a asi o dva roky později jsem začal točit videa pro svůj kanál na YouTube. První pořádný podcast vznikl, myslím, v létě roku 2019. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že by moje příspěvky mohly zajímat někoho jiného než právě lidi z branže. Myslel jsem, že budou mít nejvýš pár tisíc zhlédnutí, ale než jsem se nadál, měl jsem desítky tisíc odběratelů,“ vypráví.

Všechno navíc natáčel ve svém volném čase a jen ze zájmu. „Vůbec jsem nemyslel na to, že bych mohl mít z aktivit na sociálních sítích nějaký zisk, to ani nebyl můj cíl, YouTube mě k tomu vlastně donutil, když začal kanály s větší sledovaností monetizovat,“ dodává. Ostatně, úspěch na sociálních sítích ho ani dnes neživí, nadále pracuje na volné noze jako kameraman, fotograf, střihač a režisér, jak jinak než hlavně v oboru letecké dopravy.

Jeho kariéra youtubera nabrala obrátky právě v roce 2019, kdy začal spolupracovat s největším leteckým influencerem na světě Samem Chui (42), který provozuje webové stránky Samchui.com.

„Moje žena je taky letecký nadšenec, Sama znala už dlouho, kdysi se potkali na jednom exotickém letu. Když pak přiletěl do Prahy, strávili jsme společně nějaký čas, byli jsme samozřejmě i na letišti. V té době Sam zvažoval, že by se začal věnovat svému kanálu na YouTube na plný úvazek, ale potřeboval pomoct s tvorbou obsahu. Vydali jsme se spolu na zkoušku do Londýna. Dopadlo to dobře, a tak jsme se domluvili na spolupráci,“ vzpomíná Rosťa.

Sam pochází z Číny, ale už během jeho dětství rodina odešla z Pekingu do Hongkongu. Dlouho žil v Austrálii, nyní v Dubaji,svoji původní profesi v bankovnictví už opustil a věnuje se pouze letecké dopravě a své kariéře influencera. Protože ho sledují přes tři miliony lidí, získal během let už velmi dobré kontakty u leteckých společností. Rosťa zase zvládá kameru na profesionální úrovni, a tak spolu mohli začít vyrážet i na speciální lety, kam se běžný cestující nedostane.

Sam si díky spolupráci s Rosťou mohl zároveň troufnout i na jinou tematiku, než jakou dělal dosud. „Letecké společnosti najednou zjistily, že má cenu nás pustit třeba do cargo letadla a na další speciální lety. Skutečnost, že jsme se my dva dali dohromady, tedy změnila obsah obou našich kanálů,“ vysvětluje Rosťa.

Za natáčení se Samem žádné peníze nedostává, ale také za něj nikomu nic neplatí. Veškeré náklady pokrývá Sam. „Pro mě je to jen příležitost podívat se na místa, kam bych se sám nedostal,“ zdůrazňuje Rosťa.

Aerolinky jim za jejich videa neplatí, nanejvýš jim poskytnou zdarma letenky nebo pošlou pozvánku na speciální let. Některé společnosti sice potom sdílejí jejich natočená videa na svých stránkách a sociálních sítích, ale není to pravidlem. „Svoji propagaci si zařizují sami, a tak mají zájem spíš na tom, aby se to dostalo ven, mimo jejich dosah,“ vysvětluje Rosťa, jak to chodí při natáčení v zahraničí.

Bez spolupráce se Samem se věnuje výhradně Česku, kde mu firmy většinou jen poskytnou přístup k letadlům. Výhradně český kanál není pro mnoho aerolinek kvůli velikosti našeho trhu příliš zajímavý, takže letenky zdarma Rosťa většinou nedostává. Jednou z výjimek byla například cesta z Prahy do Oděsy, když ukrajinské aerolinky zřizovaly přímý let.

Jinou kapitolu představují Rosťovy příjmy z pracovních zakázek, kdy si ho firmy najímají jako kameramana nebo fotografa, ale to se s jeho kariérou influencera neprotíná.

Na moji laickou otázku, která z dosud uskutečněných cest pro něj byla ta nej, odpoví, že destinace v jeho případě nehraje velkou roli. Zatímco já jsem tipovala loňskou cestu se Samem po Pacifiku kvůli zastávce na Fidži, Tahiti a Bora Bora, kam se s největší pravděpodobností nikdy nepodívám, Rosťa si cení pacifickou cestu z úplně jiného důvodu.

„My jsme se chtěli podívat, jak funguje Air Tahiti, které létá na Bora Bora. Tam je totiž velice malé letiště, které má úzkou dráhu a nemá žádné zvláštní vybavení. Dokonce nepoužívají ani hlášení o počasí, protože ho nepotřebují. Když se tam počasí zkazí, zkazí se úplně všude,“ vysvětluje.

Přestože by tam třeba rád zůstal i týden s manželkou, plán takové cesty jim neumožňuje ani pár dní společné dovolené. „Je to zápřah, všude se se Samem zdržíme tak den dva a víc ne. Mě to ale neskutečně fascinuje a jsem moc rád, když se můžu podívat, jak to kde na světě na letištích chodí,“ dodává.

Nejzajímavější lety jsou pro Rosťu nakonec ty, na které si ani nemůže koupit letenku. Rarity. „Letěl jsem například s Antonovem An-124 a An-22, to jsou obrovská letadla, a extrémně nepohodlná. Jenže když je to zároveň letadlo, do kterého se vejde autobus, tak u toho chcete být,“ směje se. A tak využil například příležitost dokumentovat společně se Samem převážení satelitu, který se měl vypouštět na oběžnou dráhu, Antonovem An-124 z Velké Británie do francouzského Toulouse.

Kromě toho prý nevynechá ani šanci poznat zblízka některý starší typ letadla, který je v provozu už jen výjimečně. „V Praze běžně potkáte Boeing 737 a Airbus A320, to jsou dvě standardní letadla, ale potkat někde na světě starý Boeing 727, to už je velká vzácnost. Většinou totiž létá už jenom jako cargo letadlo v Africe,“ říká. Příležitost se však našla, a to v Keni. Letěl s ním do somálské metropole Mogadišu a zpátky.

Na otázku, jestli se někdy v nějakém starším dosluhujícím letadle opravdu bál, odpovídá, že k tomu většinou nemá příležitost. Jednak prý věří pilotům, kteří také nechtějí spadnout, jednak mu pomáhá hledáček kamery nebo fotoaparátu. „Jakmile sleduji dění v letadle přes objektiv, starám se o natáčení a nemám příležitost prožívat strach,“ usmívá se, ale přece jen nakonec připustí, že při jednom letu došlo i na větší obavy.

Bylo to ještě před válkou na Ukrajině, jeho manželka tehdy pracovala asi rok na českém konzulátu v Kyjevě. „Protože jsme oba trochu blázni, koupili jsme si let s Antonovem An-24, což je taky starší stroj, z Kyjeva do Oděsy. Až v letadle jsme si pořádně uvědomili, že tyhle stroje létají většinou až do doby, než se něco stane. Dokud fungují, nikdo je nevyřadí. Cestu jsme proto absolvovali s myšlenkou na to, že můžeme být i poslední cestující,“ přiznává.

Raritní lety však nepředstavují jen cesty nějakým starým, dosluhujícím strojem. „Letěli jsme třeba s Airbusem A380, což je největší dopravní letadlo na světě, z Portugalska do Toulouse, kam se letadlo společnosti Hi Fly vracelo během pandemie koronaviru. Letadlo pro šest set lidí bylo v tu chvíli úplně prázdné. Na palubě byli tři piloti, stevard a stevardka, majitel společnosti a jeho rodina a my dva se Samem,“ vypočítává.

Díky tomu měl český youtuber unikátní příležitost podívat se i do kokpitu. „Něco takového se dnes jen tak někomu nepodaří, protože všechny letecké společnosti mají kvůli bezpečnosti jasně dané podmínky, kdo tam smí vstoupit. Kameraman k nim nepatří,“ vysvětluje, čím vším pro něj byl zrovna tento zážitek tak vzácný.

Rosťa měl také výjimečnou příležitost dokumentovat cestu charitativní létající oční kliniky Orbis, s níž letěl z Dubaje do Ghany. Létá se do zemí, kde nemají dostatek potřebného vybavení ani zkušených lékařů. Veškerý technický i zdravotnický personál tvoří dobrovolníci, kteří nejen provádějí operace, ale zároveň vzdělávají místní lékaře a sestry. „Všichni si na to berou dovolenou, i piloti,“ vysvětluje a dodává: „Pro nás jsou to často i jednoduché operativní zákroky, které dokážou lidem vrátit zrak, ale v Ghaně nejsou dostupné.“

Po přistání se během jediného dne letadlo transformovalo na nemocnici. Kromě přípravny se třemi lůžky a sálu se vším vybavením je v něm k dispozici ještě studovna a místnost, ze které se všechny operace streamují do světa. „Klinika si přiveze úplně všechno, má k dispozici vlastní generátory, klimatizaci, vzduch, kyslík, může proto fungovat kdekoli, kde přistane,“ popisuje Rosťa.

Tato dobrovolnická mise ho prý fascinovala jako máloco za tu dobu, kdy se zblízka zabývá létáním. „Skutečnost, že jsem s nimi mohl strávit celý týden, to byla vstupenka do jiného světa, který je propojený s tím leteckým. Slyšel jsem během té doby od pacientů spoustu příběhů, těm lidem klinika zachránila zrak i existenci,“ dodává Rosťa.

Podobně jako byl Rosťa Kopecký překvapený, když se ukázalo, že jeho podcasty zajímají i lidi mimo leteckou branži, s údivem zjistil, že publikum se skládá z lidí všech věkových skupin. Přitom o sociálních sítích se vždy předpokládalo, že zajímají hlavně ty mladší.

„Samozřejmě že statistiku od YouTube beru vážně tak ze sedmdesáti osmdesáti procent, protože ne každý divák se tam prezentuje pravdivě. Ale myslím, že mám opravdu i starší publikum, to jsem si ověřil i díky ohlasům na videa. Například jsem natočil v Ostravě Iljušin 62, což bylo vlajkové letadlo Československých aerolinií, a každý ho tu znal. Pod videem se začaly rojit příběhy a bylo zřejmé, že to nemůžou psát lidi, kterým je pětatřicet čtyřicet let, protože ho zkrátka nezažili,“ vysvětluje.

Rosťův letecký podcast sice zpočátku sledovali spíš muži, ale v poslední době začaly v publiku více přibývat ženy. „Myslím, že je to i zásluhou bývalé letušky Petry Krůčkové, která se mnou začala spolupracovat jako moderátorka, vnesla do toho ženský pohled i přístup,“ míní.

Pokud jde o budoucnost podcastu, má prý ještě spoustu plánů. Některé projekty jsou zatím tajné, některé už se začínají připravovat. Například v posledních letech poznal spoustu lidí ze zahraničí, kteří působí v letectví a rád by je více představil i českému publiku: „Několik z nich dokonce už bylo na dovolené v Praze a při té příležitosti jsme spolu už něco natočili, ale já bych taky moc rád vyjel s kamerou za nimi a ukázal je publiku v jejich domácím prostředí při práci.“