Vystudoval jsem s doktorem Housem, říká hvězda sociálních sítí a záchranář Marek Dvořák

Záchranářem chtěl být od mala, ještě předtím toužil po povolání policisty. „Měl jsem pravá pouta a přítelkyně svého bratra jsem občas připoutal k topení. Tahle dovednost se mi občas hodí i dnes,“ vysvětluje s úsměvem dnes šestatřicetiletý Marek Dvořák.

K práci ve zdravotnictví ho přesvědčil až kurz první pomoci od Českého červeného kříže, který v něm vzbudil nadšení pro urgentní medicínu. „Od té doby jsem chtěl dělat doktora na záchrance,“ dodal Dvořák.

A to se mu splnilo. Dnes pendluje mezi záchrankou v Praze, Hradci Králové a nemocnicí v pražském Motole. U hradecké záchranky dokonce létá ve vrtulníku. „Ono se to těžko popisuje, ale jsou to vlastně jiné profese, i když společným jmenovatelem je urgentní medicína. Mě právě baví ta rozmanitost.“

Hvězdou na sociálních sítích se stal poté, co jako záchranář vyjel k zástavě dechu u dítěte herečky Nikol Leitgeb (dříve Štíbrové). „Já jsem potom sdílel rady, co dělat, když se lidem stane to, co se stalo jim. Tím, že to ta Nikol přesdílela, mě začalo sledovat poměrně velké množství lidí.“

„Ten příběh s Nikol pro mě bylo něco nezapomenutelného. Já jsem do té doby byl běžný uživatel Instagramu s nějakým tisícem sledujících a ve chvíli, kdy to ta Nikol nasdílela, tak se mi tam úplně neuvěřitelně točily ty lajky. Teď už mám na Instagramu radši vypnuté upozornění,“ sděluje s úsměvem záchranář.

Markovy záchranářské rady sdíleli v minulosti také třeba Leoš Mareš nebo Agáta Hanychová.

„Nemyslím si, že jsem hvězda sociálních sítí. Myslím si, že mi to změnilo život v tom, že trávím více času u telefonu. Pořád ale chci žít pokorně hlavně k té medicíně, protože jakmile začnete být v medicíně méně pokorní, tak vás to krutě vyškolí,“ tvrdí.

„Ono se říká, že slovo influencer by se nemělo používat, že je to sprosté slovo v určitých komunitách. Ani já se za influencera nepovažuji. Já se vnímám jako člověk, který miluje svou práci, žije svojí prací a snažím se o ní jenom informovat. Třeba trošku jinou formou, než to dělají jiní,“ doplňuje.

Během studií lékařské fakulty sledoval lékařské seriály, hodně času trávil sledováním legendárního doktora House. „Ze seriálů se ale medicína nelze učit,“ říká záchranář.

„Já jsem měl to štěstí, že jsem dělal i poradce v lékařském seriálu, takže jsem do toho trošku pronikl. Seriály musí být emotivní a hodně příběhové, aby se na to lidé dívali. Ta medicína je tam v pozadí. Často je to boj mezi odborným poradcem, který řekne ‚My to děláme takhle a musí se to dělat takhle‘, a režisérem, který říká ‚Já to do toho příběhu potřebuji jinak‘. Beru to tak, že je to pohádka,“ vysvětluje.

„Poměrně často na výjezdu vidíme, že po nás ti lidé chtějí něco, co viděli v seriálu. Typicky třeba defibrilační výboje u lidí, u kterých to není indikované. Naším úkolem je pak vysvětlit, že to, co děláme my, je správně a proč neděláme to, co se dělo v seriálu.“

„Špatně prožívám nespravedlnost. Ať už je to od přírody, nebo že někdo někomu ublíží. To mi hodně vadí. Ty děti mi až tak nevadí, protože to většinou dopadne dobře. Vadí vám to v chvíli, kdy si to nějakým způsobem spojíte a začnete to prožívat tak, jako by to byl váš příběh.“

„Měli jsme kriticky nemocnou holčičku, která se jmenovala Laurinka, a když ji rodiče oslovují ‚Laurinko, Laurinko‘ a vaše dítě se jmenuje Laura, tak to prožíváte blbě a už si tam spojujete nějaká kolečka v hlavě, kdy vám z toho není úplně dobře,“ sdělil Novinkám záchranář.

Zároveň dodal: „Je skvělý, když vám lidi napíšou, a že těch zpráv chodí opravdu hodně, že děkují za záchranu, a že ti lidé díky mým fotkám a videím věděli, co mají dělat. To mě vždycky zahřeje. Sleduje mě spousta kolegů a mě i těší, že snad nikdy se nestalo, že by mi někdo napsal, že to, co tam píšu, není pravda.“

„Když třeba vezeme nějaké popálené miminko vrtulníkem, tak ta maminka řekne: Jo, já jsem vás sledovala, ale udělala jsem to stejně blbě, nebo na ulici občas lidé přijdou, když tam jsem se záchrankou, a pozdraví, usmějí se a je to příjemný, “ doplnil Dvořák.