Výrobce potravin „od vidlí po vidličku“ brzdí byrokracie, přesto nedemonstrují

Basařovi ročně odchovají desítky kusů masného plemene Aberdeen angus. Dobytek musí zprvu dopravit na jatka do Vrchlabí, maso zpět na farmu, kde ho zpracují a masnými výrobky naplní vlastní masomaty. Maso z jejich rodinné farmy zraje, tak jako tomu bylo dříve, měsíc a další tři neděle vydrží v kdykoliv přístupném masomatu. Mramorované maso neopakovatelné chuti lze krájet vidličkou a steaky se doslova rozplývají na jazyku. Žádná žvýkačka jako leckdy z masa z čerstvé porážky.

Basařovi by si proto zvířata nejraději na farmě porazili sami, aby měli výrobky, za něž ručí, od začátku do konce plně v rukou. Zkrátka aby jim produkty značky Farma Basařovi nemohl nikdo špatnou prací pokazit. „Na poli a chlévě máme všechno předpisově ošetřené. Získat ale povolení na vlastní porážku nebo novou stáj je těžko rozlousknutelný oříšek,“ říká jeden z trojice bratrů Basařových Jan. „Pomalu nevíme, jestli jsme zemědělci, nebo úředníci,“ shrnuje Jan Basař.

Traktory nechávají Basařovi při současných protestech zemědělců zazimované v garážích. Farmáři z Prosečného sice s řadou požadavků demonstrantů, kteří vyrážejí z polí do měst, souhlasí, ale drží se raději osvědčeného epigramu Karla Havlíčka Borovského: Nechoď Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. „Nemůžeme protestovat spolu s velkejma klukama ze zemědělských gigantů. Ti mají úplně jinou motivaci než evropští sedláci. Velkopodnikatelé chtějí přidat, aby si nás malé mohli koupit. To je daleko větší hrozba než byrokracie, jež doufám pomine, nebo ukrajinské obilí,“ říká Basař.

Zlikvidovat malé farmy, které zčásti hospodaří na pronajaté půdě, není pro giganty v tomto oboru problém. „Stačí, když tito investorští zemědělští podnikatelé nabídnou propachtovatelům vyšší nájemné, které bychom jakožto drobní zemědělci nebyli schopni platit,“ rozkrývá selským rozumem Basař. „Se vším ostatním se umíme poprat,“ tvrdí.

Farmu získali rodiče bratrů Basařových v restituci od bývalého Státního statku Lánov. Začínali od nuly v ruinách kdysi znárodněného hospodářství v horské oblasti, kde jako v nížinách snad kromě plevele neroste nic samo. „Jde o dobré živobytí nebýt přebujelé byrokracie. Odrazuje hlavně mladé. Naštěstí máme snad o pokračovatele postaráno,“ konstatuje Basař.

Energii dodává celé farmě malá bioplynová stanice a ještě zbude na prodej do veřejné sítě. Bioplynku krmí Basařovi vlastní pící a vyčerpaný odpad putuje zpět na pole jako kvalitní hnojivo. Agroturisté, ochotní se zapojit, najdou zázemí v penzionu v sousedství minizoo. „Klasické zemědělství, pole a stáj dnes nemá šanci. Budoucnost vidím v diverzifikaci, tedy přidružené výrobě,“ míní Basař.