Vyrazil pomáhat dětem do Sýrie. Doma si mysleli, že zešílel

Na univerzitě se rodák z města Cáceres dozvěděl o projektu Skate-Aid. Ten spočívá ve výstavbě skateparků pro děti ve znevýhodněných komunitách. „Vždycky jsem chtěl udělat něco užitečného, a když se naskytla možnost toho docílit skrze můj milovaný skateboarding, neváhal jsem,” uvedl mladý muž.

Jak sám Santos říká, každý projekt je jiný a nedá se příliš srovnávat. „Ve Rwandě a Keni jsem pracoval s osiřelými dětmi, které pocházely z extrémně chudých poměrů. V Namibii jsem se zase dostal do kontaktu se zrakově postiženými,” vysvětluje Španěl.

Santos oceňuje na skateboardingu zejména soutěživost, která dětem pomáhá hlavně po psychické stránce. „Filozofie je jednoduchá. Něco se ti nepovede, vstaň a zkus to znovu. Je to perfektní zlepšování sebe sama,” říká.

Když se začátkem minulého roku dozvěděl, že jeho další projekt bude probíhat v Sýrii, trochu se vyděsil. I když byl zvyklý potkávat v afrických zemích ozbrojené vojáky, Sýrie byla ještě trochu jiný příběh.

„Když jsem to oznámil své rodině, mysleli si, že jsem zešílel. Já to ale chtěl vidět na vlastní oči. Odletěl jsem do Libanonu a zbytek cesty jel autem. Co chvíli nás zastavovali, já nerozuměl arabsky a všichni okolo měli zbraně. Naštěstí náš řidič měl dost cigaret na úplatky,” popisuje Santos zážitky z cesty.

Když dorazil se svými kolegy na místo, spatřil na vlastní oči následky ozbrojených konfliktů. Rozbité silnice, zbořené domy a hnízda ptáků v dírách, které zůstaly ve fasádách po kulkách. „První, co nás překvapilo, byla štědrost tamních obyvatel. Žena, u které jsme bydleli, nám každé ráno nosila čaj a kávu. To ani nevěděla, proč jsme do země přijeli. Dokonce jsme v obchodě někdy neplatili. Viděli tam turisty po strašně dlouhé době a byli za to vděční,” vypráví Santos.

Výstavba skateparku zabrala týmu 28 dní, kdy se pracovalo od rána do večera. „Většina lidí nechápala, co tam vlastně děláme, je to první skatepark v celé Sýrii. Když jsme místním ukázali videa, chtěli nám ale okamžitě začít pomáhat,” popisuje.

Santos se setkal v Sýrii také s nepříjemným zážitkem, když během jedné noci dopadla raketa na nedalekou vojenskou základnu. „V té chvíli máte strach o život, ale když se rozhlédnete okolo sebe, uvědomíte si, že ty děti takový strach prožívají každý den,” popisuje zážitky muž, který kromě samotné výstavby skateparku učil děti, jak se na kolečkovém prkně vlastně jezdí.

„Nejdřív nás jenom pozorovali, pak jsme je postavili na prkno a sledovali, jak si ten pocit bezmezně užívají. Jeden chlapec měl dokonce talent a během týdne se naučil to, co jiným dětem trvá měsíce,” podotýká Santos. Nakonec se svými kolegy v zemi zůstal dva měsíce, později jejich práci přebrali místní dobrovolníci.

„Byl jsem v mnoha zemích, ale Sýrie je specifická. Vytvořil jsem si tam pevná přátelská pouta, přestože jsme komunikovali v podstatě jen pomocí gestikulace. Hned jak to půjde, se tam musím vrátit,” dodal Santos.