Článek
Osm pětičlenných týmů, osm ohnišť, osm kotlíků. Krátce po deváté hodině dochází na losování masa. Každý tým má možnost vybrat si balíček, který obsahuje tři kilogramy srnčího masa. „Je to loterie, aby si pak týmy nemohly navzájem závidět kvalitu masa, ale stejně je to dost podobné,” popisuje mi jeden z účastníků srnčí losovačku.
Cibule, základ poctivého guláše, jde do hry jako první. Vzhledem k tomu, že v týmech nefigurují žádní ostřílení profesionálové, ale spíš „kuchaři nadšenci”, neozývají se v prostorech bývalého skladu průmyslových výbušnin žádné zvuky nožů, které by při krájení zeleniny připomínaly kulomet.
Brňan jedl v rámci sázky půl roku guláš, litovat začal velmi brzy
„Byli jsme už s klukama na soutěži v Sokolnicích, skončili jsme pátí ze třinácti týmů, to není špatný, ne?” ptá se mě trochu nejistě vedoucí sympatického týmu Vylízané kastról. Přitakávám a musím přiznat, že když si okolo desáté hodiny dávají první štamprličku slivovice, rázem mám tajného favorita soutěže.
Vylízané kastról skončil tentokrát v poli poražených.
Čas plyne, týmy jedou na plné obrátky. Někdo míchá v kotlíku očištěné maso, někdo opéká nad ohněm papriku, aby dostala potřebnou tmavou barvu. Pohodová atmosféra doplněná doprovodným programem naznačuje, že poslední srpnový pátek se letos povede.
Mezi soutěžícími letos zatím nejsou zástupci veřejnosti. „Chtěli jsme udělat Gulášfest už delší dobu. Tohle je nultý ročník, uvidíme, jak to bude do budoucna, ale vypadá to, že se všechno daří na jedničku,” říká mi s úsměvem Lenka Špirudová, která má nově zrekonstruovaný areál Lesů města Brna na starosti. Kuchařskou zástěru letos oblékli zástupci výhradně společností, které moravská metropole provozuje, guláš vařila rovněž primátorka.
Rozdíly v pálivosti
Mezitím, co zkouším zvěřinovou klobásu, hlasatel hlásí poslední okamžiky časového limitu. Úsměvy z tváří pomalu mizí, nervozita stoupá, kamarádské vztahy jsou na malou chvíli minulostí. Jde se soutěžit.
Vítězem se stal tým DPMB.
Kromě odborné poroty, kterou tvoří docent Ladislav Steinhauser či šéfkuchař brněnského Continentalu Jaroslav Vacek, se dovoluji osobně pasovat do funkce alternativního porotce a jdu ochutnat všechny guláše.
Pochopitelně, některé jsou lepší, jiné horší. Ani ty nejhorší se ale nedají označit za vyloženě špatné, což mě upřímně překvapuje, já bych si zřejmě vedl mnohem hůř. Přesto, jakožto milovník ostrého jídla, musím v hlavě předem odsoudit k neúspěchu nasládlé, až trochu fádní guláše, naopak u stánku Vylízaného kastrólu mi plesá srdce i jazyk.
Příjemně ostrá chuť, kterou je možné dochutit ještě přiloženou chilli papričkou, maso jemné, barva poctivá a konzistence taková, jakou si u guláše představuji. „Pánové, nejsem sice odborník, ale za mě jste vítězové,” říkám zástupcům Brněnských vodáren a kanalizací.
Když se ptám, jestli mají nějaký fígl, kterým guláš vylepšují, kroutí hlavou. „Je to jenom o praxi. Vařím pro velkou rodinu, když se sejdeme někde na oslavě, guláš nesmí chybět. Tady jsme měli všichni stejné ingredience, stejné možnosti. Rozhodnou asi drobnosti,” vysvětluje mi lídr týmu.
Senzorické překvapení
A jeho slova později potvrzuje i Ladislav Steinhauser. Ten chválí prakticky všechny soutěžící, většinu z nich ale jedním dechem kárá. Nikoliv za guláš, ale za párování. „Proboha lidi. Guláš a víno? Nikdy. Jedině pivo!” hřímá uznávaný odborník před vyhlášením výsledků.
„Já si myslím, že guláš je chlapským jídlem. Chlapi ho umí uvařit, chlapi ho umí naservírovat,” říká Steinhauser směrem k davu, odkud se ozývá nesouhlasné bučení od zástupkyň něžného pohlaví. O malou chvilku později vyhlašuje podnikatel a pedagog celkového vítěze.
Vítězný tým DPMB
K mému drobnému zklamání se Vylízané kastról neumisťuje ani „na bedně”. Poukaz na dančí maso si odnáší tým složený ze zaměstnanců Dopravního podniku města Brna, kde kromě vedoucího týmu vařily čtyři ženy.
„Chtěli jsme hlavně cítit takzvané senzorické překvapení. Nejdříve příjemnou chuť guláše a pak to překvapení na jazyku, kdy je v guláši nakrájená paprika, to je ono, co dělá guláš tak vynikajícím. Nikdy ne mletá, ale nakrájená pálivá paprika, to vám přinese ten správný zážitek,” dodává Steinhauser.
„Byla to hlavně týmová práce. Je to všechno o spolupráci a zkušenostech. Guláš vařím 40 let,” říká k vítězství šéfkuchař týmu, který jsem osobně tipoval na druhé místo. Pravda však je, že mé chuťové buňky jsou již ovlivněné několika lety života v Praze a to se v Brně nepromíjí. A na zdejším Gulášfestu dvojnásob.