Článek
Když Steve Hilton pracoval ještě jako šéf premiérovy strategie, mobil byl jeho nerozlučným parťákem. Nosil si ho snad všude a nezaregistrovat x-stou esemesku nebo hovor v reálném čase by snad nepřežil. Dva roky poté, co Cameronovi pomohl v roce 2010 vyhrát volby, se ale rozhodl k radikální změně. Přitom k tomu vlastně došlo náhodou. Poté, co se přestěhoval z Londýna do Kalifornie, dále používal staré a své oblíbené Nokie, které sehnal na eBay, po třetím porouchaném mobilu se však rozhodl už další nekoupit.
„Vybavuji si tu chvíli, kdy jsem pochopil, že se stalo něco významného. Jel jsem na kole a došlo mi, že už týden nemám mobil. A všechno bylo přitom v pořádku, ba lepší než předtím. Cítil jsem se uvolněný, bez problémů, šťastný,“ svěřil se deníku The Guardian.
Zajímavé na tom je, že se Hilton nepřidal k přeživší komunitě hipíků a nestal se z něj ani fanatický přívrženec nějakého čerstvě osvíceného jogína. Místo toho vede v Silicon Valley vlastní firmu zabývající se analýzami dat americké politiky, zatímco ve volném čase přispívá k chodu konzervativního institutu Policy Exchange. Ani doma nežije v ráji bez technologie: jeho žena je viceprezidentkou společnosti Uber a jejich dva synové ve věku čtyři a osm let usínají stejně jako jejich vrstevníci s iPadem na nočním stolku.
Jako vězeňský náramek
Nápad se zkrátka zrodil v jeho vlastní hlavě. Má pevný telefon, notebook, často kontroluje maily a používá účet na Twitteru, mimo kancelář je však svobodný - a šťastný.
Za tři roky bez smartphonu se mu stal jen jeden incident: nechal zákazníka na sebe čekat několik hodin u baru proto, že si spletl adresu. V reakci na to se ho jeho společník snažil přesvědčit, aby si mobil přeci jen pořídil, Hilton se však doslova rozplakal. „Jen ta myšlenka, že budu mít mobil, mě dohnala k slzám. Zřejmě proto, že mi připomínala život, který jsem s nadšením nechal za zády, plný stresu a napětí,“ přiznal.
Není ale třeba být za každou cenu radikální a manažer přiznává, že pokud mobil skutečně nenahraditelně potřebuje - například k ověření vizualizace firemních výrobků na webu - od někoho si ho vypůjčí.
„Ovšem představa, že člověk musí být vždy a všude dosažitelný, je nejen bizarní, ale také nebezpečná,“ dodal a přirovnal to k elektronickým náramkům, které mají vězni v domácím vězení, sledující jejich pohyb 24 hodin denně.