Vánoce a jubileum stráví cyklistická legenda pod banánovníkem

„Každý rok jsme v tuto dobu jezdívali lyžovat do Itálie s partou kamarádů. Ale na Štědrý den jsme se vraceli domů. Už z toho byla tradice. Letos jsme se nějak nedali dohromady, a tak jsme se nechali přemluvit mladými, kteří tráví Vánoce u moře poněkolikáté, a jedeme tam s nimi. Uvidíme, jak se nám to bude líbit. Jsme přece jen staromilci a Štědrý večer pod banánovníkem bude hodně velká změna,“ směje se muž, který v roce 1964 vyhrál legendární Závod míru jako vůbec nejmladší vítěz.

„Lyže jsem vlastně vyměnil za kolo. Už ho tam mám zajištěné, se ženou se těšíme, že se na konci prosince projedeme,“ říká „Smolda“, který ještě před pár léty trávil v sedle tisíce kilometrů ročně. Kolo se mu však letos málem stalo osudným.

„Je to tak. V únoru jsem měl opravdu na kahánku. Byla zrovna zimní olympiáda, nic, co by mě zaujalo, však ten den nebylo, silnice suché, tak jsem vytáhnul kolo,“ popsal Smolík.

„Byla to jeho poslední jízda, skončilo ve šrotu. Kdybych neměl přilbu, asi bych to taky nepřežil,“ okomentoval Právu těžkou havárku, při které mu na křížení silnic u staré velké ceny v brněnských Kohoutovicích nedal přednost řidič osobáku.

Shodou okolností to bylo jen pár set metrů od místa, kde při podobném střetu zemřel (2016) jeho cyklistický, o sedm let mladší kolega Vlastimil Moravec. „Byla to taková rána, že jsem zničil přední část auta, rozbil přední sklo, a ještě jsem přeletěl přes svodidla, kde jsem, asi už v bezvědomí, naštěstí padl do trávy. Probral jsem se až v sanitce a asi jsem byl v limbu dost dlouho, protože to už tam byl i syn a další lidi,“ vzpomíná jubilant.

„Odvezli mě do špitálu na cétéčko, měl jsem rozdrcených dvanáct žeber, obě lopatky zlomený, poraněné obratle, nejhůř na tom byla natržená plíce, z ní museli odsávat krev. K tomu otřes mozku. Navíc jsem byl kompletně celý modrý, někde mám schovanou fotku, jak mě žena vyfotila,“ směje se cyklista, který ovšem už v květnu, kdy si koupil kolo nové, opět vyjel.

„No, moc veselé to nebylo, vždyť strávil skoro dva týdny na jipce,“ dodává výtvarnice Marika. „Je fakt, že teď už jezdím o hodně míň. Hlavně v létě, kolem chalupy i se ženou. Letos to mohla být tak tisícovka,“ dodává cyklistická legenda.

„Smolíčku pacholíčku, šlapej pořád v žlutým tričku,“ stálo například na jednom z mnoha plakátů, které diváci nosili na meze a příkopy kolem trasy tehdejších etap. „Ten závod původně na trase Praha–Berlín–Varšava byl tak populární, že ho lze klidně srovnávat s dnešním Tour de France. Ovšem až na ty honoráře,“ vzpomíná.

„My jsme tenkrát jezdili, jak se říkalo, za galusky. Pravda, tu a tam jsme něco i dostali. Fotoaparát, dalekohled a tak. Tyto ceny k medailím a diplomům jsme pochopitelně prodávali, stejně jako jsem prodal červenou Jawu 350, nejcennější dárek k vítězství v Závodu míru,“ přiznává Smolík.

„Jinak jsem jako voják s propůjčenou hodností nadporučíka, který jezdil za Duklu Brno, měl stejný plat, tedy žold, jako měli tehdy vojáci se stejnou šarží. Ostatně tu hodnost jsem pak musel vrátit a skončil jako četař. S tehdejší formou bych asi dneska byl v pořádném balíku,“ podotýká muž plný humoru a optimismu.

„Ze všeho nejdůležitější je zdraví a pohoda, tu také přeju všem! A pak taky trochu sobě, abychom se spokojeností prožili ty neobvyklé Vánoce,“ dodal nastávající osmdesátník a šel balit před letem na Tenerife.