Článek
Ke svému prvnímu skateboardu přišel Kinošita jako slepý k houslím. V přepočtu za 150 korun ho koupil na nádraží v obchodě s nevyzvednutými věcmi. Zpočátku měl pochybnosti, zda jej vůbec dokáže ovládat a při prvních pokusech se pro jistotu přidržoval zábradlí.
„Pro lidi jako jsem já platí, že pokud se nebudeme denně věnovat tréninku, činnost zapomeneme. Občas se třeba naučím jeden den trik, ale druhý den už ho nezvládnu. Musím se učit každý den kousek po kousku. Zkrátka do skateparku chodím každý den a trénuji,” říká agilní senior.
Po unikátních skateboardech s krví Tonyho Hawka se zaprášilo
V Japonsku je skateboarding jeden z velmi populárních sportů, pomohlo mu i zařazení do olympijského programu na nedávno konaných hrách v Tokiu. „Olympiádu jsem samozřejmě sledoval, mladí jsou dneska neuvěřitelní. Já nemůžu soutěžit ani s pětiletými dětmi, ale mohu se od nich učit. Zkrátka všichni jsou mými učiteli,” říká skromně.
A jestli má Japonec strach ze zranění? „Je to sport plný napětí, zlepšuje mi schopnost přemýšlet a předcházím tak demenci. Strachem netrpím,” vysvětluje muž, jenž před odchodem do důchodu pracoval ve stavebnictví a dodnes si přivydělává jako obsluha parkoviště pro jízdní kola.