Článek
„Nepřítel je odtud méně než 80 metrů, může se kochat vůní. Ať se jim sbíhají sliny,” ironicky poznamenává Olexij.
Čaban a Kačko, oba ve věku 23 let, bojovali jako dobrovolníci proti proruským separatistům na východě země, než si v květnu otevřeli vlastní pizzerii Pizza Veterano v Mariupolu, posledním velkém městě na jihovýchodě země pod kontrolou vlády v Kyjevě.
Pizzerie, která zaměstnává hlavně válečné veterány a uprchlíky před válkou, se hned pustila do neobvyklé operace: dodává pizzy ukrajinským vojákům na frontě, nacházející se 20 kilometrů vzdušnou čarou od Mariupolu.
Nápad vzešel z televize
Nápad Olexij dostal, když se díval na televizní seriál o amerických vojácích v Iráku a jeden z nich snil o tom, že se nají ještě teplé pizzy.
„Pomyslel jsem si, že je to skvělý nápad. A ukázalo se, že je to opravdu skvělý nápad,” říká.
Ve válce utrpěl zranění, odebrali mu jednu plíci. Rozhodl se, že využije invalidní penzi k tomu, aby si otevřel kavárnu. S Bohdanem si otevřeli franšízu sítě Pizza Veterano, kterou před několika lety v Kyjevě založil jiný bývalý voják a od té doby se úspěšně rozvíjí.
„Neděláme to pro peníze, ale abychom dali práci veteránům, kterým strašně chybí, a pomohli jim zvyknout si na normální život,” vysvětluje Olexij.
Pizzerie zaměstnává především válečné veterány a uprchlíky před válkou.
Podle prezidentské kanceláře více než 300 tisíc Ukrajinců prošlo boji na východě. Konflikt si během čtyř let vyžádal více než 10 tisíc mrtvých.
Kyjev a Západ obviňují Rusko, že vojensky podporuje separatisty. Moskva to popírá, přes četné známky přítomnosti ruských vojáků na ukrajinském území, podotkla AFP.
Každý týden Olexij a Bohdan vyrážejí na frontu s dodávkou pizzy zaplacenou z dobrovolných darů. Z bezpečnostních důvodů si dohodli s velením časy a místa svých návštěv.
„Přivážíme vojákům 20 velkých balení pizzy, střídavě různým jednotkám,” vysvětluje Bohdan, nosící přilbu s logem amerických speciálních sil, která prý dodává jeho práci „správný záhul”.
Tentokráte přišla řada na vesničku Vodjane, odkud prakticky všichni místní obyvatelé utekli před válkou.
Bezpečnost nadevše
„Snažíme se, aby rozvoz pizzy byl naprosto bezpečný,” ujišťuje Bohdan a šlape na plyn terénního vozu, řítícího se po rovné silnici, asi 300 metrů od pozic separatistů.
Krytem v zákopu se line vůně rozpuštěného sýra a pečené šunky.
Na místě nejdříve zastaví u posledního ukrajinského krytu před povstaleckým územím, kde vyloží několik krabic, a pak se vydá do zákopů. Vojáci ho vítají s radostí v zóně, kde je nebezpečí takové, že nepoužívají mobilní telefony, nesvítí si, nekouří a jen šeptají. Tisknou mu ruce a děkují, že je pro jednou ušetřil přídělu studené polévky bez chuti.
Ale není to jídlo, na čem skutečně záleží, ujišťuje velitel praporu Vadym Sucharevskyj: „Když voják, který se tu kryje před ustavičnou palbou, uvidí přicházet chlapíka s pizzou, pochopí, že není sám, ale že se hodně lidí za něj modlí, myslí na něj, na jeho zdraví a na vítězství.”